Sám Plašil si víc cení toho, že se konečně naučil čelit tvrdosti. "Když jdou teď do mě, neodpovídám už slovně, ale taky rozdávám rány," říká.
Za tuto přeměnu Plašil podle listu vděčí svému loňskému pětiměsíčnímu působení v Créteil, kam byl zapůjčen údajně na vlastní žádost.
V Monaku, kam v roce 1999 přestoupil ve věku pouhých sedmnácti let, totiž předtím hrál málo a bojovat o udržení v druhé lize bylo lepší, než vysedávat v rezervě Monaka.
Jeho hra v Créteil přesvědčila sportovního ředitele Monaka Henriho Biancheriho natolik, že trenérovi Didieru Deschampsovi nařídil, aby vzal Plašila zpět.
Plašil se stal pro vedoucí tým francouzské ligy velmi cenným. V sezoně nastoupil v sedmnácti ligových zápasech, z toho v sedmi v základní sestavě, a v pěti duelech Ligy mistrů. Biancheri říká, že je velmi vzácné vidět hráče s takovým talentem
- umí přečíst hru, zvládá ji, hraje stejně dobře oběma nohama a je na něj spolehnutí.
Podle Deschampse je hráč reprezentační jednadvacítky "technicky jeden z nejlepších v mužstvu, možná nejlepší". Plašil ale podobná tvrzení skromně odmítá: "Nejlepší je Morientes, já se jenom snažím hrát kolektivně."
List Le Journal du Dimanche ve svém nedělní vydání přináší jeho portrét, který je ve všech směrech lichotivý. Píše, že "mladý český virtuos", zocelený hostováním v
druholigovém Créteil, se změnil v obávaného bojovníka, a že jeho cena pro Monako velmi stoupla.
Spoluhráč Patrice Evra mu prý říká Platini. "Nevím, kam na to chodí, ve srovnání s ním nejsem nic moc," cituje list Plašila.
