Český reprezentant Jaroslav Plašil zažil v menší míře to, co na tomto stadionu v minulosti prožili především exsparťané Němec s Lokvencem. Někteří diváci mu nadávali a při každém kontaktu s míčem na něho pískali.
"To jsem vůbec nevnímal," mávl nad tím rukou. "Když hraju, tak se snažím publikum neposlouchat."
Navíc když byl střídán, přesvědčil se, že negativní reakce publika nebyly zdaleka většinovým jevem. Sektor domácích vlajkonošů pískal, ale hlavní tribuna mu zatleskala.
Plašil potlesk opětoval. "Na utkání dorazila celá rodina a asi padesát dalších lidí od nás z vesnice. Jsem rád, že jsme před nimi zvítězili," usmíval se.
Slavia svého soupeře zaskočila drtivým nástupem, ale místo vstřeleného gólu sama rychle inkasovala. "Trochu nás tím zaskočili, ještě že nedali gól," oddechl si.
Před týdnem v pohárovém utkání s Hamburkem patřil český středopolař k nejlepším hráčům Monaka. Dokonce založil i akci, ze které padla důležitá první branka. V Praze však v režii útočných akcí zdaleka nehrál tak významnou roli. "Pro mě jsou nejdůležitější výsledky mužstva, osobní výkon nehraje roli. Dneska jsem to měl těžší. Snažili jsme se odkopávat míče dopředu a hrát na brejky. Ale i takové zápasy občas přijdou."
Hrací plochu opustil pokopaný Plašil jako jeden z prvních už v 77. minutě, ale do kabiny dorazil jako úplně poslední. Vynechal i vítězný pokřik, který si společně s hráči vychutnával i monacký kníže Albert II.
"Musel jsem se pozdravit s příbuznými a přáteli, kteří sem za mnou dorazili," připomněl delegaci z východních Čech. Monako sice v Praze ještě zůstávalo přes noc, ale Plašilovi přátelé se rychle loučili. "Ráno musí do práce, žádná společná oslava nebude," řekl desetinásobný reprezentant.
Hodinu po skončení zápasu se Plašil tiše šoural do kabiny. Těžce našlapoval, kulhal. "Bolí mě koleno, nevím, co s tím bude," pokrčil rameny.
Na Strahově se hrál důrazný fotbal, bolestivé šrámy si odnesli hráči obou týmů. "Takové zápasy se hrají na doraz, to je v Poháru UEFA normální," poznamenal Jaroslav Plašil.
 Jaroslav Plašil (na snímku vlevo) často narážel na pravé straně monacké zálohy na slávistu Dušana Šventa. S čelenkami na dlouhých vlasech a s podobnou postavou vypadali jako dvojčata. |
