Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Konec bez potlesku. Tiché loučení fotbalového dříče Plašila

Jaroslav Plašil kličkuje před francouzským deštěm. | foto:  Michal Šula, MAFRA

24 2016
Se zakaboněným výrazem mluvil asi minutu, odsekával krátkými větami. „Proč bych vám to říkal?“ mračil se, když se ho novináři ptali, jak se v kabině rozloučil se spoluhráči. Nakonec se sám optal: „Dobrý?“ otočil se a odešel. Tak skončila reprezentační kariéra Jaroslava Plašila.

Záložníka, který v národním týmu odehrál dvanáct let a pro fotbalové Česko toho dost udělal, ale nikdy si fanoušky úplně nezískal. V úterý, krátce po prohraném zápase s Tureckem, který poslal Čechy domů, dvěma slovy („Přesně tak“) potvrdil, že odehrál za reprezentaci poslední zápas.

Celkem jich bylo 103, jen Petr Čech, Karel Poborský a Tomáš Rosický jich nasbírali víc. Ale ani to nestačilo, aby se z Plašila stala modla.

Části lidí neseděl jeho herní styl, postavený spíš na černé práci než na gólech, asistencích a kličkách. Kritizovali ho za nevyrovnané výkony, za to, že v klubech hraje lépe než v národním týmu.

Budoucnost

Kdo (ne)skončí

Jaroslav Plašil.Potvrdil konec.
David Lafata. Potvrdil konec.
David Limberský. Už před turnajem prohlásil pro MF DNES, že na 99 procent končí.
Tomáš Rosický. Velká neznámá. Je zase zraněný a je mu 35 let.
Petr Čech. Ještě větší neznámá. Rozhodne se během prázdnin.
Michal Kadlec. Poté, co nehrál ani minutu? Spíš to vypadá na konec.
Tomáš Sivok.„Já chuť zatím mám, cítím se dobře.“ Pokud zůstane trenér Vrba, zůstane také.
Pavel Vrba. Smlouva běží ještě dva roky. Dodrží ji trenér?

Jiným vadilo jeho strohé vystupování, někomu se nelíbil zpěvný francouzský přízvuk, který se mu do češtiny vloudil už od mládí – vždyť do Monaka šel z Hradce Králové v šestnácti letech.

Mnohým fanouškům asi v týmu chybět nebude, ale trenéři na něj celkem vytrvale sázeli. Ačkoli patřil mezi kritizované, i ve Francii odehrál všechny zápasy.

Poprvé na sraz přijel v březnu 2004, na mistrovství světa o dva roky později už hrál všechny zápasy v základu. Mezi mazáky Poborského a Nedvěda zapadl úplně bez problémů a trenér Brückner mu absolutně důvěřoval. „Ta jeho úžasná pracovitost...“ rozplýval se nejednou.

Ano, tím, jak dřel, Plašil vynikal. Vždy toho dost naběhal, kryl záda hvězdám, které byly vidět víc. Proto také prošel kluby ve velkých soutěžích. Monako, španělská Pamplona, italská Catania, pak návrat do Francie v Bordeaux, kde je už dlouho zástupcem kapitána... Málokdo z Čechů se může pochlubit takovým fotbalovým životopisem.

Fotogalerie

O to víc se čeští fanoušci divili, když mu pak reprezentační zápas nevyšel. Nejlepší výkon si schoval před devíti lety do Mnichova, kde byl klíčem k senzačnímu kvalifikačnímu vítězství 3:0 nad Němci. Jinak málokdy vyloženě zářil, během dvanácti let nastřílel jen sedm branek.

Čím byl starší, tím víc se projevovala jeho neochota bavit se s novináři. Málokdy svolil k velkému rozhovoru, při kratších se snadno urazil.

Možná i proto, že ho zasáhl rozchod s manželkou Anou Lucií, brazilskou baletkou, který se rozebíral v bulváru.

Na letošním Euru toho dlouho moc „neřekl“ ani na hřišti. V prvním zápase byl neviditelný, ve druhém zavinil první gól a ke druhému se přimotal. Ve třetím hrál zdaleka nejlíp. Kdyby mu krásnou střelu levačkou nevyrazil brankář Babacan, mohl být dneska za hrdinu.

Tím ale není, nebyl a už ani nebude. Znovu mu pokazili radost Turci, tak jako v roce 2008. Tehdy jim dal svůj jediný gól na Euru: ve skluzu zvyšoval na 2:0 a byl přesvědčený, že postup do čtvrtfinále mužstvo nemine. Omyl, Turecko zápas v poslední čtvrthodině otočilo.

I letos byl přesvědčený, že Česko projde dál. Jenže znovu narazilo na Turky a znovu prožilo špatný den.

Po něm Plašil v kabině oznámil to, co se čekalo: že už za reprezentaci dál hrát nebude.

Potlesk k němu od fanoušků moc často nemířil. A neslyšel ho ani teď.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze