"Snad mi to pomůže do budoucna." Boj v Monaku je tuhý. V týmu je reprezentant Giuly, záložníka hraje i vážený Rothen.
Plašil má ale výhodu: ve středu pole zastane jakoukoli roli, lhostejno na kterém místě. "Je to univerzál," potvrzuje Werner Lička, trenér české jedenadvacítky, v níž je Plašil oporou.
"Je mi jedno, kam mě trenér postaví, hlavně abych hrál," říká Plašil. Srší z něj nadšení a touha dokázat, že odchod do Francie v sedmnácti letech nebyl unáhlený. "Spousta lidí tvrdila, že budu litovat. Bylo to ale správné rozhodnutí," tvrdí jedenadvacetiletý fotbalista, který začínal v Hradci Králové.
Nezahořkl, třebaže jeho cesta byla trnitá. Za dva a půl roku dostal minimum příležitostí, hrával jen v béčku. Když toho měl dost, neprchl domů, ale odešel na půlroční hostování do druholigového Créteilu.
To jej zocelilo. Prožil si těžké chvilky na dně tabulky, padla na něj zodpovědnost za mužstvo. "Zachránili jsme se až v posledním kole. Byla to zajímavá zkušenost, nic takového jsem do té doby nepoznal."
V létě se vrátil a přípravou proletěl ve velkém stylu. Odehrál všech pět přípravných zápasů, dva góly dal, na několik dalších nahrál. Tvořil hru a trenér Deschamps, mistr světa z roku 1998, ho chválil.
"S hráči toho moc nenamluví, leda s těmi staršími. A když mi řekl, že je se mnou spokojen, to byla bomba!" vzpomíná Plašil.
Co bude dál, netuší. Monako se však bije na několika frontách, kromě domácí soutěže ho čekají i dva francouzské poháry, a především Liga mistrů. "Určitě si zahraju," věří Plašil.
Teď je na skok v Česku. Jedenadvacítka hraje v Mladé Boleslavi přípravu s Egyptem. Plašila těší, že aspoň na chvilku uvidí rodiče. "Tak dvakrát do roka mě navštíví ve Francii, ani já se domů moc nedostanu. Jsou mi vzácní."
