Když jste dostal nabídku ze Saúdské Arábie, musel jste se prý rychle rozhodnout. S kým jste se radil?
Bavili jsme se o tom s manželkou, a když jsme srovnali všechna pro a proti, měli jsme víc argumentů pro to, abych to zkusil. Život v Jihlavě byl pohodový a jistý, člověk měl čas na práci, ale teď můžu získat nové zkušenosti v zahraničí.
Jak na vás vůbec klub z Dahranu přišel?
Když nemáte kontakty, těžko se dostanete do zahraničí. Kluby mají na stole životopisy dvaceti trenérů a vybírají si. Měl jsem štěstí, že znám lidi, kteří v arabském světě pracují. Já jsem jim pomohl tady, oni zase pomohli mně.
Co vás nakonec přesvědčilo, že jste na nabídku kývl? Nová zkušenost, možnost zviditelnit se, peníze?
Od každého něco. Můžu se zdokonalit v angličtině, už jsem v arabském světě působil. Navíc i po stránce rodinné jde o ideální dobu na odchod do zahraničí. Syn má tři a půl roku, což je dobré na to, aby se začal učit anglicky nebo arabsky...
Rozmýšlíte už o plánu přípravy? Bude v něčem podobný tomu, který jste praktikoval v Evropě?
Tady jsme mohli vyběhnout do lesa, tam je ale všude poušť. Přes den jsou navíc venku vysoké teploty, proto se trénuje až večer.
Už jste jednou Jihlavu odmítl opustit, když vás lákal Púchov. Proč?
Púchov je jeden z mála ekonomicky stabilizovaných klubů na Slovensku, příští rok bude hrát Pohár UEFA, proto byla jeho nabídka velmi zajímává. Já nechtěl opouštět Jihlavu, která je sice o soutěž níž, ale míří nahoru a buduje se zde perspektivní tým. Byl jsem spokojený i s novými posilami v kádru.
Ale jdete pryč. Souhlasil jste se všemi podmínkami Arabů, nebo jste měl i nějaké připomínky?
S Araby bývají vždy velmi tvrdá jednání. Jsou sice bohatí, ale čím víc mají peněz, tím víc se snaží stlačit výdaje dolů.
