Teď chytil druhou mízu. „Je to hlavně o štěstí,“ tvrdí Pikl skromně. „Pár bylo z trestňáků, dvě z penalt, zbytek se ke mně odrazil. Anebo už mám zkušenosti a vím, kam se míč odrazit může.“
Právě v tom vidí rozdíl mezi ním a „plašany“, kteří se v dospělém fotbale rozkoukávají. „Když to řeknu blbě, mladí kluci před bránu letí, zatímco my starší tam vlastně jen dojdeme. Víme, kam míč půjde, už jsme toho zažili spoustu. Vidím, že balon letí na gólmana, a umím odhadnout, jestli ho vyrazí, kam ho kdo odhlavičkuje. Zachováme klidnou hlavu, už to nepráskáme z jedný. Když na nás míč směřuje, v klidu ho uklízíme,“ vykresluje.
Mluví nejen o sobě, ale i o dalších „kmetech“ ve 3. lize. „Nejstarší jsem ale v soutěži nebyl. Nastejno jsem s Radimem Holubem z Chrudimi, kterému to taky pálilo, Mára Kincl v Jirnech byl ještě starší, ročník 74. S ním jsem kopal na Viktorce Žižkov, on vyhrál krále střelců, dal dvacet branek, já deset, postarali jsme se o půlku gólů týmu,“ vybavuje si.
Nastupoval i za Blšany, Ostravu, Teplice, Zlín či Most, nikde se však nezaskvěl hattrickem. Až teď na jaře proti Horním Měcholupům ho slavil. Byl jeho první mezi dospělými - až ve věku veterána! Je mu už 39 let.
„V první lize jsem většinou dával dva góly, tři nepamatuju,“ vrtí hlavou. „Tedy když nepočítám žáky nebo dorost.“ Když se někdo mrkne na Piklovy statistiky, možná ho napadne, proč to nezkusí ještě výš. Chomutov je farmou ligových Teplic. „Trenér Ščasný mě zná, mohl by zavolat,“ hecuje Pikl, jenže moc dobře ví: „Gólově to byla sezona nejlepší, ale pocitově určitě ne. Liga je o rychlosti, a tu jsem ztratil už před deseti lety. Dělal bych akorát ostudu Teplicím a sobě, to já nechci. Nemám na to.“
Ani námitka, že lize stále stačí jeho vrstevník Horváth v Plzni, Pikla nezviklá. „Pavel je chytrý, on to hrál vždycky bez rychlosti, umí si to ošéfovat. Zato já chci být všude, vpředu i vzadu, a to už bych na nejvyšší úrovni nezvládl.“ Zato v Chomutově si svou roli všudybyla užívá.
„Od trenéra Vágnera mám volnost. Nejlepší kouč, jakého jsem měl!“ usmívá se. „On ví, kam mě má postavit a jakou úlohu mi přidělit. V kariéře jsem vyzkoušel už všechny posty. Tedy kromě brankáře. Trenér Vágner říkal, že tak na tři roky se mnou ještě počítá. A když skončí on, musím i já,“ špičkoval exslávistu, který právě procházel kolem něj.
Pikl šéfuje kabině coby kapitán. „Mladí si mě nedobírají, cítí respekt. Drzý byl akorát slávista Tafat,“ vykládal matador Pikl v odlehčeném tónu; Tafat už odešel do Domažlic. Zato Pikl zůstal, končit nehodlá. „Zatím mě fotbal baví. U mě rozhoduje zdraví. Když drží, je to v pohodě. Po ránu se cítím fajn, ale když začnou bolet třikrát operované kotníky, dám si nějakou úlevu. Jenže moc jich nechci. Jak z toho člověk vypadne, je to v háji,“ cítí.
Odpočívá v autě při cestách domů do Libochovic. „Vůbec si neumím představit, že bych končil. Kolem fotbalu se po kariéře chci motat dál, ale pořád myslím jako hráč. A chci i dál.“
