Hrál jste v Roudnici, Blšanech, Ostravě, Teplicích, na Žižkově, v Mostě, Chomutově a nyní v Brozanech a většinu týmů potkaly sestupové problémy...
To je pravda (smích). Ještě že Teplice udržely ligu, stejně jako Zlín. Je mi strašně líto, že Baník spadl, asi to tam bylo dlouhodobé, nevidím do toho, zřejmě se problémy nakupily. Ale věřím, že se do nejvyšší soutěže vrátí. A mezi elitou bych strašně rád viděl i Viktorku Žižkov, i když to bude mít hodně těžké.
Přesto jste dvakrát v české lize skončili na druhé příčce, se Žižkovem jste dokonce byli od titulu pouhý krůček.
Kariéra byla dlouhá, hlavně jsem měl štěstí, že se mi vyhýbala zranění. Zahrál jsem si evropské poháry, s Teplicemi jsem si po zisku druhého místa zahrál předkolo Ligy mistrů proti Dortmundu. A s Viktorkou jsme byli od zisku titulu pět minut, jenže se trefil slávista Kuka a mistrem byl Liberec. I takový dokáže být fotbal. I když si vemte, že ve finále Ligy mistrů musely rozhodnout penalty, to je pro poražený tým také kruté.
Když se podíváte mezi spoustu trenérů, pod jejichž taktovkou jste vybíhal na hřiště, je nějaký hodně oblíbený?
Mám rád Zdeňka Ščasného, ten mi pomáhal už v žácích. Jsem rád, že se mu daří, ve spojení jsme stále. A pokud jde o spoluhráče, tak celý kádr Viktorky Žižkov, výborný kolektiv a parta lidí okolo fotbalu, škoda, že jsme to nakonec nedotáhli k mistrovskému titulu.
Co v další fotbalové sezoně? A co oba vaši synové, mají také rádi kulatý nesmysl?
Já jsem hráč Brozan, vlastně ve svém věku můžu přestoupit kam chci, ale já to asi dokopu tady. A pak už možná budu hrát jen za starou gardu. Mám to deset kilometrů od baráku, a pokud jde o kluky, oba mají rádi sport, což je lepší, než aby seděli u počítače...
