"Píseň o mně zazpívali na vánočním večírku klubu." Z Ruska, kde byl od 10. prosince, přiletěl kouč v neděli na skok domů, vrací se druhého. Alespoň na silvestra si odpočine od mumraje. „Ale já se těším zpět, práce mě baví.“
Kouč je nadšen podmínkami v klubu. Je tam téměř bohem, neomezeným pánem, z něhož si manželka utahuje: "Bude z tebe snob." Kdykoliv trenér luskne prsty, už před jeho zbrusu novým domem na kraji Petrohradu parkuje řidič Voloďa. "Kam to bude, pane?" čeká na příkazy.
Když uslyší, že na bazu, kde se trénuje, musí tam naklusat celý realizační tým. Nikdo odtud nesmí odejít dřív než Petržela. Pokud kouč zůstane na baze do půlnoci, dřepí tam i všichni ostatní.
"Člověk se tady opravdu musí kontrolovat, aby nepropadl pocitu, že je král. Já se ale s každým bavím normálně." Jindy Voloďa vezme Petrželu na trh nebo do obchodu. Všude ho lidé zdraví, chtějí autogram a přejí štěstí. Nejraději by si s ním na úspěch připili, ale už se o to nesnaží. Petržela je abstinent a naučil to Rusy respektovat: pozvání na vodku slyšel zpočátku, dnes už ne.
Je nakoupeno a Voloďa veze trenéra domů. Ten si pustí rádio a často v něm slyší sám sebe. Zvolí tedy televizi a - pro změnu se i vidí... Nejpopulárnější muž Petrohradu, tak se o kouči v nadsázce hovoří. Pozornosti neunikl ani při exkurzi na křižníku Aurora, jehož výstřel začal socialistickou revoluci. Či při návštěvě Ermitáže, světoznámé galerie umění, v níž obdivoval skvostný trůn cara Petra Velikého.
„Vyhrát ligu, dovolí mi z Aurory vypálit nebo si na ten trůn sednout,“ vtipkuje Petržela. Pak však tiše odtuší: „Mohou mě z trůnu i vyhnat...“ Zatím je Petržela v Rusku miláčkem, od něhož si slibují evropské poháry. Proto mu dovolili přivést si i krajany, asistenta Borovičku, a hráče Horáka, Šírla a Mareše.
Pokud se to nepodaří, přízeň se může otočit. Klub, naposledy desátý z šestnácti v lize, musí pro účast v Evropě skončit nejhůř třetí či vyhrát ruský pohár. Boj o triumf začne Zenit 15. března doma se Saturnem Ramenskoje.
