Všechno měl dokonale připravené, fixem pomalovaná trička měl dokonce dvě, aby je mohl o přestávce vyměnit. "Popsal jsem si je sám, kustoda jsem jen poprosil o dvě stará tílka, která mu mohu zničit," popisuje.
Ač nastupuje v obraně, dokáže se gólově prosadit. Rozehrává přímé kopy, je i mezi hráči určenými na penalty. "Kluci věděli, co mám připraveného, a protože z trestných kopů mi to tam nespadlo, nechali mě kopat penaltu."
Míč poslal k opačné tyči, než kam se vrhal brankář, splnil si svůj cíl a domníval se, že definitivně rozhodl i o postupu. Slavia vedla tři minuty před koncem 3:0, ale Jugoslávci se ještě vrátili do hry a padli až v prodloužení.
Popsané tričko, ve kterém dal gól, si Adam schoval na památku. "Jsem rád, že to vyšlo a že jsem mohl Michala aspoň takhle povzbudit," říká. "Hodně jsme o všem debatovali, byl za mnou večer před zápasem na soustředění v Průhonicích a dlouho to u kávy řešili."
Adam má názor jasný: "Michal si to nezaslouží, je to poctivý fotbalista, který nikdy nic neodbyl. Je směšné uvádět mezi důvody, že nestačí fyzicky. On, který má naběháno ze všech nejvíc?" Bratra chválí za racionální postoj v nové situaci: "Zachoval se jako profesionál, nikde si nestěžoval, do novin mluvil rozumně."
Bratry Petroušovy od sebe dělí osm let, přesto se sešli v jednom dresu. "Bylo příjemné, půl roku jsme spolu hráli druhou ligu za Bohemku," vzpomíná Adam na doby, kdy povýšil mezi dospělé a v A-týmu Slavie neměl ještě místo v sestavě. "Ještě předtím jsme byli spolu ve Slavii, ale Michal už hrál ligu a já jsem teprve někde začínal v žácích."