"To mi bude trvat několik let, než mě ten smutek a lítost po první lize přejdou," tuší brzy 32letý bývalý bek Jablonce Petr Zábojník, odchovanec Slovanu Liberec.
V Jablonci jste po minulé sezoně skončil, jak se váš závěr kariéry ve velkém fotbale seběhl?
Hlavním důvodem bylo zdraví, s kolenem jsem měl pořád problémy. Druhý impulz k tomu rychlému konci přišel po rozhovoru s majitelem klubu panem Peltou, kdy mi řekl, že už se mnou nepočítá, i když mám platný kontrakt do léta příštího roku. Od něj to také vzniklo z obav o moje zdraví.
Neměl jste možnost a chuť ještě zůstat v profesionálním fotbalu?
Hned poté, co informace, že v Jablonci končím, přišla do médií, tak se začaly o moje služby zajímat kluby z první i druhé ligy. Ale rozhodl jsem se skončit, to koleno už na tu nejvyšší úroveň asi není. I když na druhou stranu by to možná přece jen šlo, ale já jsem byl rozhodnutý, že kdybych ještě tu roční smlouvu dodržel, tak jedině v Jablonci. Tady bych to ještě skousnul, ovšem už jsem nenašel tu psychickou sílu někam odejít a někde začínat zase znovu od začátku. A nakonec jsem usoudil, že než abych ještě sobě nebo někomu něco mermomocí dokazoval, a pak by mě žena třeba vozila na vozíku, to už mi za to nestojí.
Zůstal jste u fotbalu?
Naštěstí ano, zůstal jsem pracovat v Jablonci, spolu s Pepou Justem trénujeme A dorost a chci si dál rozšiřovat trenérské vzdělání.
Fotbal ale přece jen ještě hrajete i aktivně za Desnou z krajského přeboru. Jak jste si užil první zápas?
Bylo to hezké, Ve Velkých Hamrech jsme vyhráli a pomohl jsem gólem, i když jsem se vlastně s těmi kluky viděl poprvé až na zápase. Z toho jsem měl trošku obavu, protože jsem vůbec nevěděl, co od toho mám čekat, tu úroveň přeboru jsem znal jen jako divák z pár zápasů. Spoluhráči z Desné mě však mezi sebe vzali super. Fanoušků bylo dost, protože to bylo derby, tak jsem čekal od lidí i nějaké narážky na bývalého ligového fotbalistu. Ale vše bylo v pohodě, celkově se mi to líbilo a získali jsme důležité tři body.
Jak budete v Desné trénovat?
To bude trochu složitější, protože časově to je náročné. Teď ve školním roce totiž trénujeme s dorostem odpoledne. Ale chtěl bych se domluvit s kolegu Pepou Justem, že bych aspoň jednou do Desné na trénink dorazil, to bude ze všech stran určitě pro dobro věci.
Jistě dál sledujete první ligu, je vám hodně smutno?
To mi zůstane několik let... Moc mě mrzí, že to muselo skončit takhle kvůli zdraví. Kdybych na to už neměl, tak se sbalím a jdu. To by mi bylo milejší. Zážitky z ligy jsou nezapomenutelné, to normálně nezažijete. Adrenalin, atmosféra, spoluhráči. To mi hrozně chybí, když ty zápasy sleduju.
