Na jedné straně člen vybrané společnosti Klubu ligových kanonýrů a jeden z mála českých hráčů, který vstřelil Brazilcům gól na jejich posvátné půdě. Na opačné straně alkoholik, člověk bez domova odsouzený za řízení v opilosti, jehož se rodina dobrovolně zřekla.
„Petr je rarita. Ze známých fotbalistů dopadl stejně jako on snad jen Přáda,“ připomíná Jaromír Fuksa, který jako vedoucí A-mužstva pamatuje Janečkovy začátky v tehdejším TJ Gottwaldov.
Přáda válel za Duklu Praha v 50. letech minulého století, a než v zapomnění zemřel, býval častým hostem místních náleven. Málokdo věděl, že mu kdysi aplaudovaly vyprodané stadiony.
Janečku jste zase mohli ještě před pár dny potkávat v putyce na zlínském vlakovém nádraží nebo v nedalekém nonstopu, kde občas nocoval. V nádražní hospodě seděl s půllitrem v ruce také loni v září, kdy na nedaleké Letné hráli prvoligový mač Zlín se Zbrojovkou Brno, které v roce 1978 jako dvacetiletý bažant pomohl vykopat 13 góly její jediný mistrovský titul.
Na konci listopadu se Janečka snažil dostat na zlínský stadion, chtěl vidět zápas Libercem.
„Byl orientovaný, mluvil srozumitelně. Člověka napadne jediné - jestli potřebuje pomoct. Chtěl vstupenku, tak jsem mu ji pomohl zajistit,“ vypráví Josef Holcman.
Zlínský soudce se zasloužil o rozvoj mládežnického centra na Vršavě, kde Janečka po skončení aktivní kariéry učil fotbal dorostence. „Byl výborný trenér, praktik. S balonem ukázal klukům, jak se mají chovat na hřišti. Dokázal je chytit a oni ho obdivovali,“ vzpomíná Holcman na Janečkovy trenérské roky.
Hráči si ho vážili. I po letech vyštrachali a na nástěnku pověsili starý článek o tom, jak dal Janečka v 90. minutě Brazilcům v přípravě před světovým šampionátem v roce 1982 vyrovnávací gól. Hrál i proti Maradonovi, po zápase si s pozdějším argentinským fotbalovým bohem vyměnil dres.
Petr JanečkaNarodil se 25. listopadu 1957 ve Zlíně, odkud jako nejlepší střelec Národní ligy v létě 1977 přestoupil do Zbrojovky Brno. Hned v první sezoně s ní získal titul. Po sestupu Zbrojovky odešel v roce 1983 do Bohemians Praha, kde se stal členem Klubu ligových kanonýrů. Dvě sezony před listopadovou revolucí odehrál v belgickém Racing Jet Brusel. Než v 33 letech ukončil kariéru, stihl ještě pár zápasů za Zlín v Národní lize. Reprezentační bilanci zastavil na 39 startech a 9 gólech. |
Holcmanova slova o oblíbenosti dosvědčuje také úspěšný zlínský odchovanec Vlastimil Vidlička, který patřil do Janečkova týmu.
„Na trénování měl správnou povahu. Dokázal nás seřvat, ale také s ním byla sranda. Pořád byl strašně rychlý a soutěživý. Když jsme závodili od půlky na konec hřiště, nikdo mu nestačil,“ líčí Vidlička, který byl ale jedním z posledních Janečkových svěřenců.
Před startem ligové sezony ho klub od mužstva odvolal. „V šestnácti jsme to moc nevnímali, ale vysvětlovali to nějakými osobními problémy,“ vybavuje si Vidlička.
Podle Janečkovy verze byl vyhazov odplatou za to, že vynadal vedení. Hráčům prý kupoval dresy, kopačky, balony. A když mu funkcionáři sebrali peníze, které sehnal pro mládež, ruply mu nervy.
Jiné důvody nabízí Holcman. „Nechodil na tréninky. Museli jsme ho shánět u hracích automatů. Stal se nespolehlivým v osobním i rodinném životě,“ tvrdí Holcman.
Ať je pravda jakákoliv, jedna věc je neoddiskutovatelná. Tehdy, před 18 lety, se Janečkova životní dráha definitivně zlomila dolů. „Byl to nenápadný pád. Nakupila se řada miniproblémů, které když se hodily na hromadu a za krk Petrovi, tak narostly do obludných rozměrů,“ říká Holcman.
„Rodinné trable jsem řešil alkoholem,“ přiznal Janečka v rozhovoru z ledna 2009. Zrovna dostal propustku z vězení, aby se na stadionu za Lužánkami mohl setkat s bývalými spoluhráči z mistrovského týmu Zbrojovky. Za mřížemi si odpykával roční trest za dopravní nehodu pod vlivem alkoholu. „Srazil jsem jednu paní, naštěstí se jí nic nestalo. Já nadýchal dvě a půl promile.“
Havárií jeho problémy jen vygradovaly. Rozvedla se s ním první manželka, přestal se vídat se svými potomky, opustila ho přítelkyně, ve Zlíně přespával dva roky ve favoritu, který mu jako jedna z mála věcí zůstal. Automobil mu pak ukradli i se vzácnými relikviemi upomínajícími na jeho fotbalovou dráhu. Zůstal bez prostředků, stal se bezdomovcem, postával před nákupním centrem ve Zlíně, a když ho viděli příbuzní, raději šli jinam. Přiznal, že po rozsudku zvažoval jako krajní variantu sebevraždu.
Petr Janečka (vlevo) odehrál za československý národní tým 39 zápasů, ve kterých dal devět branek. Momentka z utkání s Tureckem.
Rodina se k němu nehlásí, jeho pohnutý osud však není lhostejný bývalým spoluhráčům ze Zbrojovky či Bohemians, kam z Brna přestoupil. Pomocnou ruku mu nabízel bez úspěchu i věhlasný Josef Masopust, Janečkův trenér z Brna.
„Třeba Karel Kroupa mu zajistil práci, po dvou týdnech tam ale přestal chodit,“ prozrazuje Karel Jarůšek, další ze zlaté brněnské party. Janečku navštěvoval v brněnské vazební věznici, časem s ním ale i on ztratil osobní kontakt. „Ať už byl v Praze, v Brně, nebo ve Zlíně, zprávy o něm jsme pořád měli.“
Jarůšek i jeho kamarádi by si přáli, aby se Janečka vrátil k normálnímu životu. „Je mi líto vynaloženého úsilí nejen mého, ale i fotbalových internacionálů. Ale nikdy se od něho neodvrátíme,“ ujišťuje přesto Holcman.
