„Bylo by to hezké, vidíte, že postavení v tabulce by tomu mohlo nahrávat. Ale my teď řešíme hlavně ekonomiku, nejdůležitější je stabilita klubu,“ prohlásil Heidenreich.
Pokud by se naskytla šance na postup do ligy už letos, nezkusíte to? Zatím jste třetí.
Nedá se říct, že ne. Tahle možnost může nastat do půl roku, jednáme s partnery. Zatím je ale nemáme, takže kdybychom teď stáli před postupem, bylo by to hodně na vážkách. Ale bavme se o tom až na jaře.
Klubovou vizí je postup do roku 2018. Je to reálné?
Moje hlavní vize je stabilizace klubu, ruku v ruce s tím se chceme pokusit o sportovní vzestup, což se teď daří. Jsou tady cíle, nazval bych je dlouhodobější. Když vývoj v tabulce a ekonomika budou na takové úrovni, že klub bude připravený, cíl směle vyhlásíme a budeme pro něj dělat všechno.
Jaký rozpočet na první ligu by byl podle vás potřeba?
Ještě jsme to nepočítali, lidé tady mají nějaké zkušenosti, já z Teplic taky. Myslím, že Ústí bude vždycky hrát ve skromných podmínkách, nechystáme se dělat velikášská prohlášení a prognózy. Naopak. Pokaždé to tady bude těžké a vždycky budeme každou korunu obracet. Ale deset let se dobře hospodařilo, a i když byly kritické okamžiky, vždy se férově dostálo všem závazkům. A je na nás, abychom v tom pokračovali. A třeba to vylepšili.
Seženete další sponzory?
Po partnerech jezdím už dlouhou dobu, v Ústí se rozhlížím. Ale nejsme tady v bodě 0, deset let se s partnery pracovalo. Chceme přivést nové, ale musíte jim nabídnout něco, do čeho peníze budou investovat. Jako když jdete do obchodu a vymýšlíte, jaké boty kupujete. Naším úkolem je udělat produkt, který bude zajímavý. Musíte mít příběh, který osloví. Nebudeme hledat jen tady, ale i v jiných koutech republiky.
V koncepci, již klub vypracoval pro město, je i vize, že si Ústí jednou zahraje evropské poháry.
Netuším, kdo to napsal, ale samozřejmě bychom je jednou chtěli. Byť nevím, zda to jsou dlouhodobé cíle. (Šéf představenstva Linhart: Ale jsou, jsou! Já tu koncepci podepsal, a rád! Jen k pohárům není časový limit). Jde i o podmínky, o stadion. Chtěl bych se toho dožít, protože jestli se budeme seriózně bavit o evropských pohárech, bude to potvrzení, že co jsme vyřkli, se daří.
Z ligových Teplic jste na jaře odešel za bouřlivých okolností, nezamezí to spolupráci mezi vámi?
Říkáte bouřlivé okolnosti, ale takhle se to někdy v životě stává. Už mám domluvenou schůzku s Petrem Hynkem (ředitelem Teplic), sice zatím zdvořilostní, ale už to bude oficiální návštěva. Chceme spolupracovat s prvoligovými kluby a Teplice jsou nejblíž Ústí. Komunikuji s nimi a budu dál, minulost nebude žádnou překážkou.
Co vám přineslo dlouholeté působení v Teplicích, které jsou na české poměry velkoklub?
Měl jsem velkou čest být devět let vedle zkušeného fotbalového manažera, kterému jsem byl skoro pravou rukou. Viděl jsem, jak se dělá fotbal, jak tyhle věci fungují. Byla to velká škola, Františku Hrdličkovi za to moc děkuju. Klub je tady jiný, v Teplicích byl soukromý vlastník, zde je to město, ale jinak je fotbal všude stejný. Je to o týmu, o lidech, o srdci. Říkám, že lidi, co dělají fotbal, jsou spíš sektáři než manažeři, funkcionáři a trenéři. Fotbal je vždycky o vztazích. Teplice jsou pro mě uzavřená kapitola, teď je tu nová s názvem FK Ústí. Klobouk dolů, co tady kluci dokázali.
Oslovíte s nabídkou spolupráce i jiné oddíly z nejvyšší soutěže?
Ústí dlouhodobě spolupracuje s ligovými kluby, je známo, že do 2. ligy se chodí rozehrát mladí hráči. My v tom pokračujeme, jsou tu hráči ze Sparty, z Mladé Boleslavi. Ale chceme využívat i naše odchovance, jsou tu první vlašťovky. Líp pak funguje ten produkt. Když se budeme chlubit tím, že za nás nastupují hráči, co jsme tu vychovali, lidi tomu víc věří a berou si to víc za své, než když tady budete mít v uvozovkách žoldáky a cizáky. Budou hrát sice dobře, ale budou patřit někomu jinému. V horizontu tří až pěti let zde bude širší portfolio odchovanců. Už i ligové kluby říkají, že na nich musí být český fotbal postavený.
V Ústí měl zatím na bedrech sportovní stránku především Stanislav Pelc. Budete s ním dál spolupracovat?
Standa je člověkem, na kterém to stálo, samozřejmě, že bude pokračovat. Impulzy budou přicházet z mojí role a od představenstva, jestli si hráče pořídíme, nebo prodáme. Udělala se tu spousta práce v mládeži, už to nese ovoce, chceme dál vytvářet podmínky pro její fungování a sklízet plody v áčku. Prodávat hráče, to je to součástí strategického byznys plánu. Ale musíme si je vychovat a vytvořit jim podmínky. Ideální je hrát ligu s devadesáti procenty odchovanců.
Co jste dělal, když jste měl pauzu od práce pro fotbal?
Zažil jsem krásné chvíle. Jako dlouhodobý fanoušek litvínovského hokeje jsem měl čas s klubem absolvovat play-off jízdu až do finále. Také jsem pomáhal lidem z Klubu přátel Josefa Masopusta s některými projekty. Bohužel tam byl i jeden smutný, poslední rozloučení s panem Masopustem. Ale bylo důstojné a velkolepé.
Byl jste se přivítat s hráči z kabiny druholigového áčka. Musel jste platit nějaké zápisné?
V kabině jsem byl, pozdravil jsem realizační tým a hráče. A po zápase s Třincem jsem jim pogratuloval k výhře a v rámci euforie jsem zápisné slíbil. Do kabiny půjde ve formě občerstvení. Bylo to konzultované s trenérem Němcem, který apeloval na to, že by to neměla být žádná tlačenka ani sekaná. Budou to kuřata, moje maminka k nim klukům přibalila i domácí okurky.
