Jak tedy někdejší kanonýr jihlavského klubu na trojici talentovaných spoluhráčů vzpomíná? "Určitě jen v dobrém. Protože byli šikovní, mladí a chtěli něco dokázat," říká Faldyna. "A taky momentálně dokazují, že se fotbal naučili hrát dobře," doplňuje.
Když jste s nimi hrával v jednom týmu, věřil jste, že by se všichni tři jednou mohli dostat do reprezentace?
Neřeknu, že všichni tři. Spíš asi Matěj Vydra, ten z nich byl nejšikovnější. Ale jak Rambus, tak Standa Tecl, se tam svou pílí dostali taky. Takže talent měli, jen ho museli ukázat na hřišti.
Byli všichni tři povahově podobní? Co se týče pracovitosti a píle?
Jo, určitě jsou stejní, co si pamatuju. Chtěli pracovat a dopracovali se tam, kde jsou.
Je nějaká konkrétní vzpomínka, která se vám vybaví, když o někom z nich slyšíte?
Vzpomínky fotbalové i mimofotbalové jsou. Ale to raději nebudu rozvádět. Fotbalově, ale i povahově jsou to super kluci. Takže doufám, že tak budou i pokračovat. A že o nich ještě uslyšíme.
Sledujete jejich výkony i v současnosti, kdy se vaše cesty rozdělily?
Určitě. Hrával jsem s nimi, takže je sleduju. Jak ty tři, tak i Theoše Gebre Selassieho (reprezentační obránce). Ti čtyři to dotáhli nejdál, jsou v národním týmu.
Na jejich vývoji jste měl svůj podíl. Cítíte nyní nějakou pýchu nebo hrdost, že jste jim pomohl až do reprezentace?
Ale ne, to vůbec. Oni se tam dostali jenom sami. Já jsem jen byl u toho, že jsem s nimi mohl hrát. Nebo oni se mnou, tehdy za mlada. Žádná pýcha není, to u mě ani nehrozí.
Kde se v Jihlavě objevilo kouzlo, díky kterému dokázala v krátkém časovém sledu vychovat tři takto kvalitní útočníky?
V Jihlavě se pracuje dobře s mládeží, což je základ. A pak záleží, jak kdo chytne šanci za pačesy. Mladí kluci dostávají v Jihlavě šanci. Teď mě zaujal Masopust, který už druhým rokem hraje ligu. Takže si myslím, že kvalitních mladých hráčů má Jihlava celkem dost.
A co vy? Poté, co jste odešel z Jihlavy, jste fanouškům trochu sešel z očí...
Z Jihlavy jsem šel do Senice, tam jsem hrál ligu. Jenže pak jsem šel na operaci s kolenem a po ní už to šlo - i kvůli věku - výkonnostně dolů. A teď hraju nižší fotbal v Nedachlebicích (I. A třída Zlínského kraje). Navíc jsem si zlomil nohu, takže už jen dohrávám. Ale je to o nervy. Jak s rozhodčími, tak s hráči. Kope se to tam hlava nehlava.