Povzbuzují ho kvůli tomu fanoušci víc?
"Od první operace hlavy mi přicházejí dopisy. Je krásné, když člověk ví, že mu na světě spousta lidí drží palce a přeje co nejrychlejší uzdravení," poznamenává šestadvacetiletý Čech, který je na svém druhém mistrovství Evropy.
Už to jsou téměř čtyři roky, kdy vás řecký obránce Dellas vyřadil v semifinále mistrovství Evropy. Jak často si na ten gól vzpomenete?
Čas od času. A vždycky to bolí. Končilo první prodloužení, míč se zakutálel za čáru a Řekové kopali roh. Ještě jsem se podíval na časomíru. Ukazovala 14.48, 14.59, 15.00, a pak se hodiny zastavily. Na ten pohled do smrti nezapomenu. Říkal jsem si: Je konec, ještě jeden roh, jedna půlka prodloužení skončí, začne druhá a pak asi přijdou penalty. Jenže v té chvíli vletěl míč do sítě a já věděl, že je po všem. Pro takový pocit marnosti neexistují slova.
Je to horší pocit než zranění, které vás třeba na dva měsíce vyřadí ze hry?
Oba okamžiky bolí, ale porážka ve velkém zápase víc. Když se zraníte, můžete naříkat na osud, ale nemáte možnost vyhnout se tomu. Stát v zápase, kdy se hraje o všechno, můžete ho vyhrát, ovlivnit a stejně o fous prohrajete, to ve vás zanechá stopy.
To přece zranění taky, nebo ne?
Zranění neovlivníte. Prostě zasáhla vyšší moc, kterou chtě nechtě musíte respektovat. Zranění se dá překousnout. Jasně, celý den makáte v tréninkovém centru na sto padesát procent a nevíte, kdy se vrátíte do hry, jenže pořád vidíte světlo. Při velké porážce se ve vteřině hroutí celý fotbalový sen.
Od člověka, kterého poslední dva roky stíhá jedno zranění za druhým, taková slova přinejmenším překvapí.
Zranění musíte vzít jako fakt. Když se problémy opakují, naštvání se stupňuje, ale bojujete. Musíte, i když na psychiku je to šílená zátěž.
. magazín euro 2008Už zítra v MF DNES Rozhovor s Michelem Platinim Fotoreportáž Češi v cizině Ronaldo, hvězda Eura a postrach Čechů Představení všech stadionů, kompletní herní plán Nejlepší jedenáctka všech dob Podrobný televizní program šampionátu Celkem 68 stran + MAXIPLAKÁT: Český národní tým pro Euro 2008 a program všech zápasů, který si můžete pověsit na zeď. |
Nevím, tohle se nedá změřit. Nakolik jsem psychicky opotřebovaný? Zranitelný? U auta vidím, že se ošoupou brzdové destičky, vyměním je a jede se nanovo. Ale jak jsem opotřebovaný já? Snažím se dělat všechno stoprocentně, abych byl připravený, ale psychice neporučím. Ve velkých zápasech přitom vyhrává většinou právě ten, kdo zvládne obrovský, až neúprosný tlak. Ve sportu dělá mentální síla mnohdy víc než samotný výkon.
Jakmile jste se vrátil po posledním zranění, zápas střídá zápas. Ani začátek soustředění reprezentace jste kvůli finále Ligy mistrů nestihl. Neublíží vám ten stres?
Věřím, že neublíží. Je krásné hrát tak velké zápasy. Je to vlastně jedno finále za druhým. Kvůli tomu hrajete fotbal. Úkol zní jasně: V každém zápase musíte vyhrát, není cesta zpátky! Ta dřina a obrovský stres stojí za to.
Máte někdy v brance strach?
To ne, strach si nepřipouštím. Snad kdybych si něco pamatoval ze chvíle, kdy mě odnesli s frakturou lebky. Jenže já mám ten zápas v Readingu vymazaný. Prostě nula, tma. Naštěstí. Zůstal mi jen šrám na hlavě a poučení, že se život může ve vteřině zvrtnout a vy nemáte šanci to ovlivnit.
Úrazy si vás poslední dobou hledají snad samy. Přesto se po každém z nich honem ženete do branky. Proč?
Žene mě tam zaujetí, vášeň pro fotbal. Stokrát jsem přemýšlel: Hele, co bys vlastně udělal, kdyby ti doktoři řekli, že končíš?
A na co jste přišel?
Že je na světě milion věcí, které bych mohl dělat. Ale strašně by mě to mrzelo. Protože fotbal je pro mě číslo jedna.
. CELÝ ROZHOVOR S PETREM ČECHEMnajdete v Magazínu EURO 2008, který si můžete koupit se zítřejší MF DNES. |
