Kolik lidí si u vás objednávalo lístky na středeční odvetu?
No, mamka, děda, babička, brácha, ségra i neteř, ti všichni mají permanentku. Vlastně skoro celá rodina. Sedí někde za naší střídačkou.
A projevují se nějak při zápasech?
Nevím. Možná jo, ale to já neřeším. Musel bych se na ně furt dívat a určitě bych se pak začal smát...
Zdá se, že hradišťský stadion bude ve středu počtvrté ve své historii vyprodaný.
Asi jo. V prvním zápase na Slavii jsme uspěli, takže lidi budou zvědaví, jak to zvládneme.
Jak blízko jste od finále?
Blízko? (dlouho uvažuje) Dá se říct, že blízko. Ale říká se, že poslední krok je vždycky nejtěžší. Myslím si, že když se dobře nachystáme a nepodceníme soupeře...
Podcenit Slavii? To se dá?
(rozesměje se) Máme to sice dobře rozehrané, ale zase nemůžeme nastoupit s pocitem, že se nemůže nic stát.
Vaše jméno se teď hodně skloňuje. Čím to, že vám zápasy tak vychází?
To nevím. Před rokem, když jsem v týmu začínal, tak jsem býval trošku nervóznější, hrával jsemmíň s balonem. Ale jak člověk získá ve druhé lize trošku zkušeností a další v poháru proti prvoligovým týmům, tak si zvykne. Už nepřemýšlím coby-kdyby, snažím se prostě odvést to nejlepší. Nemůžete jít na hřiště a bát se něco vymyslet. Ale zdravá nervozita tam musí být pokaždé.
Kromě fotbalu jste vysokoškolským studentem. Jak to jde?
Na hradišťské pobočce Vysoké školy báňské studuju sportovní management. Je hodně těžké to kombinovat s fotbalem, ale jde to.
Je pro vás hodně důležité vystudovat vysokou školu?
Rozhodně, kladu na to velký důraz. Člověk nikdy neví, co se stane. Kdyby se něco nepovedlo, tak už teď mám maturitu z průmyslovky. Ale myslím si, že v dnešní době je vysokoškolské studium hodně důležité.
