„Žiju v Praze, pomáhám Pardubicím. V bufetu,“ svěřil se nedávno na fotbale v Mostě. „Vezl jsem sem šéfa pardubického klubu Koukala,“ objasnil.
Vracíte se do fotbalu?
Víte, jak všechno dopadlo.
Špatně, děčínský klub musel třetí ligu prodat, neměl peníze.
Je mi to líto. Loučit se s klubem bylo nejhorší, co jsem ve fotbale zažil. Už ale nešlo nic dělat.
Se severočeským regionem už nemáte nic společného?
V únoru jsem přijel z vězení z Itálie, bydlím v Praze. Musím se nejdřív rozkoukat. Samozřejmě mě to na sever táhne. Narodil jsem se v Liberci v Hejnicích, ale do školy jsem chodil už v Neštěmicích. Táta tam pracoval v továrně na sodu.
A na stadion, který jste kdysi v Děčíně vlastnil, jste se byl podívat?
Ukázali mi ho. Město ho má zpátky, snad to dostala mládež a junioři. Slyšel jsem, že mají příslib, že budou dělat umělou trávu. Já byl jediný, kdo na stadionu prodělal. Stál mě spoustu milionů.
Vy jste měl s městem dřív spory.
Na radnici byla jiná sestava než teď. Nefandila nám, smůla. Nyní se to o mnoho zlepšilo. Je tam ten košíkář Raška, sportu přeje.
Známí vám do Itálie poslali fotografie z povodní, voda vystoupala až na tribunu. Jak vám bylo?
Měl jsem v očích slzy, když jsem zaplavený stadion viděl. Branky byly celé pod vodou.
Vzpomeňte na chvíli z jara 1993, kdy jste se rozhodl vstoupit do děčínského klubu.
Mě samotného to nenapadlo. Tehdejší funkcionáři sháněli, kdo jim dá deset tisíc. Přišli za mnou, měl jsem motorest v Ludvíkovicích. Zvrtlo se to do jiné roviny. Při třetí návštěvě mě přemluvili.
Proč jste za klubovou barvu vybral neobvyklou fialovou?
Viděl jsem to u italské Fiorentiny, zalíbila se mi.
Postoupili jste z divize do ČFL, ale na druhou ligu jste nedosáhli.
Byli jsme na špici čtyři roky, ale nedostali se tam. Kdyby ano, měli bychom ve druhé lize víc sponzorů. Neříkám určitě, ale možná by se to ukočírovalo. A klub mohl žít doteď. Divácký zájem byl veliký. Jenže třetí liga se s fotbalisty, kteří u nás hráli, nedala ufinancovat.
Co vás o postup obralo?
Vždycky jsme se ocitli v blbém období, že se narodil někdo nový. Nejdřív Chrudim, pan Šaroun. Podruhé Brümmer v České Lípě. Pak Novák z Bohdanče. Počtvrté Dukla Praha. Popáté Mladá Boleslav. Vždycky jsem měl smůlu na bohatší, než jsem byl já.
Fotbalem teď cloumá korupční aféra. Jak jste na tom byli v Děčíně?
Jestli někdo ve fotbale říká, že o ničem neví, nemluví pravdu. Člověk do fotbalu skočil, ať to byl Švarc, Brümmer nebo já, tak, jak to na svazu chodilo. My se proti tomu nemohli postavit, protože by nás zlikvidovali. Neměli jsme na svazu ty správné nitky.
Existuje řešení?
Dokud se to nahoře nevymění úplně, tak nevím. Zůstane-li byť jediný článek, spadne to do starých kolejí. Museli by přijít lidi typu Ivana Haška, kteří jsou - je to takové blbé slovo - poctiví. Viděl jsem v Itálii, jak je boj s korupcí těžký.
Vyčítáte si něco, co jste mohl udělat jinak, lépe?
Určitě se udělaly chyby. Veliké chyby. Prostředky se někdy vyhodily zbytečně, za hráče, kteří byli dohození nějakým trenérem. I v manažerství jsme chybovali.
Éra jednotlivých mecenášů, vás v Děčíně, Suchánka v Ústí, Brümmera v České Lípě a dalších asi jednou skončit musela, ne?
Po srdci mi sice bylo špatně, ale fakt se nedalo nic dělat. Nikdo nepomohl. Velká škoda, Děčín si druhou ligu zasloužil. Jeden člověk nemůže fotbal uživit. Děčín teď hraje krajský přebor a pan Šoltys je na to taky sám. Přeju mu, aby se někam dostal, mluvil jsem s ním, ale sám moc šancí nemá. V dnešní době už asi vůbec žádnou.
Jako přítel vám z děčínské éry zůstal trenér Pulpit, teď vůdce Plzně.
Přivezl mě z Itálie domů! Jsme furt velcí kamarádi. Do fotbalu je zažraný. Lidi v Děčíně chodili na něj, dělal bláznivé kousky. Před vchodem do svého bytu má fotku italského útočníka Baggia v životní velikosti. Kdybych měl nějaký klub v lize, trénoval by ho on.
V italském Comu jste byl ve vězení za převážení drog. Jak vás tahle doba změnila?
Rok mi odpustili, byl jsem tam pět let. Veliká zkušenost. I fotbalová. Hráli jsme zápasy a já byl nejlepším kanonýrem věznice. Sledoval jsem utkání italské ligy i potíže, jaké měli místní prezidenti klubů. Fiorentina v té době zkrachovala, problémy mělo i Lazio. Když hrála Sparta Ligu mistrů, v televizi jsem ukázal na Pergla a ostatním říkal, že byl můj hráč.
Jak se za tu dobu změnilo Česko?
Hodně. Pravidla hry jsou daná, zlepšilo se to. Už tady není taková džungle jako dřív.
Objíždíte fotbaly pravidelně?
S druholigovými Pardubicemi sem tam něco vidím. Klukům pomáhám.
Jste taková šedá eminence klubu?
Ne, dělám tam v bufetu. Fakt. Jen při fotbalech. Jinak se stále rozkoukávám, nic jiného nehledám.
Opravdu v bufetu?
Ano, takový je život.
A co budete dělat dál?
Zatím nic neplánuji. Může se ale stát, že se něco stane.
Petr Pelikán a jeho děčínské vzestupy a pády
Sláva
Když podnikatel Petr Pelikán (foto vlevo) vstoupil do děčínského fotbalu, bouchalo šampaňské. Nejdřív pomohl zachránit divizi, v červnu 1994 pak mužstvo slavilo postup do třetí ligy. Posbíralo 49 bodů, o dva víc než Česká Lípa. Šéf klubu štědře utrácel za posily, nakoupil prověřené borce Švengra, Kluckého, Vašáka či Kureje.
Stadion se plnil diváky, chodilo jich až 3500. Tým ve fialových barvách vyrostl v postrach.
Marnost
Mužstvo marně útočilo řadu let na postup do druhé ligy. Vychovalo známá jména: Fukala (nyní Mönchengladbach), Bednáře (Olomouc) nebo Pergla (Sparta). Kopal za něj Kukleta, trénoval Masopust, držitel Zlatého míče z roku 1962. Postup nepřišel: 1995 - 2.místo o 9 bodů za Chrudimí, 1996 - 4. místo, 1997 - 4. místo, 1998 - 2. místo o dva body za Mladou Boleslaví. Hráči v roce 1998 věděli, že když nepostoupí, klub zanikne. „Po posledním zápase jsme v šatně brečeli jak malí kluci,“ líčil trenér Martin Pulpit v magazínu Hattrick.
Vězení
Pelikán už klub s rozpočtem kolem deseti milionů korun nedokázal sám utáhnout. Stadion od něj získal Jiří Ondra, bývalý hráč Bohemians. Nebylo zbytí: Pelikán se fotbalu vzdal, v létě 1998 klub zanikl a třetí ligu prodal Teplicím B. „V Děčíně jsem se stal nepohodlným,“ vyprávěl Pelikán magazínu Hattrick. Na dluhy si chtěl vydělat jako kurýr omamných látek. Chytilo ho speciální komando v Itálii se zásilkou deseti kilogramů heroinu. „Obsah balíčku jsem radši nezkoumal.“ Dostal šest let nepodmíněně, odseděl si pět. Od února je doma.
