Cítil jste se proti Španělům bezradný?
Vlastně jo. Chtěli jsme po nich lítat, dotírat, kazit jim rozehrávku, proto jsme hráli na dva útočníky, jenže oni se z toho lehce dostávali. Když to nešlo zprava, rozehráli si to přes druhou stranu a já běhal poločas bez míče. Pak mě trenér stáhnul. Vzalo mi to hrozně sil.
Jednu šanci jste přece jen měl. Po Čelůstkově centru ve 44. minutě.
Střílel jsem kousek od břevna, škoda. I tak platí, že jsme toho měli strašně málo. Riskli jsme hrát se Španělskem otevřený fotbal a poznali, že to nejde.
Byla to správná taktika?
Těžko říct. Kdybychom zalezli, třeba bychom dopadli ještě hůř. Oni jsou vážně skvělí. Když jsme se trochu zatáhli, tak si vzal Thiago Alcantara balon, prošel přes čtyři lidi a bylo.
Thiago nebyl sám. K tomu mistr světa Mata, střelec Adrián, maličké křídlo Muniain.
My jsme věděli, že budou hodně dobří, ale tak markantní rozdíl jsem vážně nečekal. Když jsme předloni hráli na mistrovství světa dvacítek s Brazílií, tak jsme to sice zabetonovali, ale rozdíl nebyl až tak velký. Kvůli tomu snad ani nejde být naštvaný, poprvé v kariéře si můžeme s klukama říct: Na ně jsme neměli!
Nesrazí vám to sebevědomí před nedělní bitvou s Anglií?
To ne. Když to přeženu, tak se tomu až člověk musí smát, jak nás Španělé rozebrali.
Proti Anglii hrajete o všechno a výhra znamená postup.
Nezbývá nám nic jiného než se koncentrovat na další krok a udělat maximum pro výhru. Jsem přesvědčený, že Anglie až tak dobrá jako Španělsko není.
Vy jste v Anglii hrával. Bude to pro vás pikantní souboj?
Neprožívám to. Lidi mi sice předhazují, že Angličany znám, ale já hrál v Tottenhamu vlastně jen s Dannym Rosem. Ostatní znám jen z televize. Ale porazit je chci, to je jasné.
