Loučení už má za sebou, přesto trenér Pavel Vrba, který přebírá českou fotbalovou reprezentaci, oficiálně až v neděli ukončil angažmá v Plzni. Spojení, které vstoupilo do historie klubu.
Dojalo vás loučení v Plzni před zaplněným hledištěm, a hned dvakrát po sobě? Co to s člověkem udělá?
Nejsem kámen, takže mě to dojalo. Myslel jsem na všechno, co jsem prožil. Co jsme tady za těch pět let dokázali.
Co se v Plzni změnilo za dobu, co jste ji trénoval?
Úplně všechno. Kvalita kádru, postavení fotbalu i stadion, který postavilo město. Když jsem přišel, byla tady ještě atletická dráha a moje pokyny často ani nebyly na hřiště slyšet.
Kdy jste poprvé zaznamenal, že by se všechno mohlo začít obracet k lepšímu?
Před mým příchodem hrála Plzeň spíš o záchranu, ale zajímavým tahem pana Kříže, kdy přivedl pět nebo šest prakticky odložených hráčů ze Sparty, se to začalo měnit. To byl takový první impulz. Pak se nám dařilo doplňovat kádr a příchodem pana Paclíka se klub stabilizoval i ekonomicky. Proto je dnes Plzeň tam, kde je. A já jsem rád, že jsem u toho mohl být.
S jakými plány jste vůbec do Viktorie před těmi více než pěti lety přicházel?
Chtěl jsem dostat Plzeň na úroveň tehdy Teplic nebo Mladé Boleslavi. Tedy mužstev, která byla těsně za Spartou a pravidelně bojovala o evropské poháry. Že to dotáhneme tak daleko, aby se o našem mužstvu vždy před začátkem sezony mluvilo jako o aspirantovi na titul, tomu jsem nevěřil. Jsem ale opravdu rád, že se nám to podařilo.
Proběhla vám teď nějaká myšlenka na první dny v Plzni, když jste přišel na podzim 2008?
Přesně si vzpomínám i na námluvy s Plzní. S pány Šádkem a Myslivečkem jsme se poprvé potkali v Olomouci u Olympie. Pana Šádka jsem neznal vůbec, o panu Myslivečkovi jsem věděl, že hrál ligu za Slavii a Bohemku. Osobně jsem je tam oba potkal poprvé v životě, takže kdyby tam přijel někdo, klidně jsem to mohl podepsat jinému klubu. (úsměv) Ale jsem rád, že se naše cesty střetly. Vzpomínám si i na první den v kabině, který popisuje Pavel Horváth ve své knížce. Píše tam, že snad ještě řeknu, že chci titul a on půjde k psychiatrovi. Jsem rád, že nešel. Že jsme se lépe poznali. A všechno, co jsem si vysnil, se splnilo.
Byli tady hráči, se kterými jsme se museli rozloučit
To na vás opravdu hráči koukali jako na blázna?
Já myslím, že někteří určitě. Někteří mě ale znali z mládežnických reprezentací. Třeba David Limberský a další z ročníku 1983. Byli tady ale hráči, se kterými jsme se museli rozloučit. A ti to dodnes nesou velmi těžce. Ale my jsme chtěli jít jinou cestou. Netvrdím, že všechny kroky byly správné, ale spousta určitě ano. To ukázal čas.
Byl Pavel Horváth tím klíčovým mužem vašeho mužstva?
Samozřejmě, je to výjimečný hráč. I když je limitovaný věkem. Uvidíme, jak dlouho ještě takovou zátěž vydrží. Některé zápasy jsou pro něho hodně složité. Byl to klíčový hráč Plzně, i když jsem mu kolikrát nadával a rozdal spoustu pokut. Jsem rád, že jsem ho potkal.
Měl jste v mančaftu nějaké oblíbenější hráče?
Vždycky to tak je, i když někdo říká, že ne. I hráči vám řeknou, že když něco provedou Limberský nebo Petržela, tak často zavřu oči a otáčím se na druhou stranu. U jiných to tak nebývá.
Je přece jen něco, co vy osobně jste si v Plzni přál změnit a už jste to nestihl?
Samozřejmě, že bych si přál, aby tady zůstávali Jiráčkové, Daridové a Pilařové. Kdybychom měli ekonomickou sílu, aby tady zůstali, tak bychom dnes možná měli ještě kvalitnější mančaft. Ale klubům z bundesligy konkurovat nedokážeme, což je škoda. Ale tohle se asi v dohledné době nepodaří žádnému českému klubu. Teď jsme viděli Bayern nebo Manchester City a to je úplně jiný svět.
KONFRONTACE TRENÉRŮ. Barcelonský Pep Guardiola si stěžuje po zákroku na Messiho, plzeňský kouč Pavel Vrba se omlouvá.
Nejvíc mě mrzí loňský zápas v Liberci
Dal by se určit jeden zápas nebo okamžik, kdy jste byl v Plzni nejšťastnější?
To určitě ne. Já jsem byl v Plzni víceméně pořád šťastný. To bychom tady byli dlouho. Vzpomínám ale, že všechno začalo vítězstvím v domácím poháru, pak přišel první titul, oťukávání v Champions League. Zápasy s Barcelonou, AC Milán, pak jarní zápas se Schalke a další rok Evropská liga, vyřazení Neapole. Pak zase titul a Bayern Mnichov nebo Manchester City. To všechno jsou zápasy, na které nezapomenete.
Je naopak nějaký okamžik, na který nevzpomínáte rád?
Možná letos porážka v Superpoháru s Jabloncem. Ale hlavně loňský zápas v Liberci, kdy jsme až v posledním kole přišli o titul a o možnost zahrát si zase o Champions League. Nastřelili jsme tam dvě tyčky a hráli 0:0.
Po zápasech se rozlučka asi dala čekat, ale jak vám bylo, když vám na koncertě Jarka Nohavici aplaudovala vestoje celá Beseda?
Samozřejmě mě to potěšilo. Víte sami, jaká byla reakce na internetu, když jsem oznámil, že v Plzni končím. Někteří můj krok odsuzovali. Zvlášť v těch prvních dnech jsem nevěděl, co můžu očekávat.
Setkal jste se s nějakou nepříznivou reakcí?
Jednou takhle večer kolem osmé jdu z piva od Havránků a najednou přede mnou zastavilo auto a z něho vyskočili čtyři borci. Tak jsem nevěděl, jestli mě nechtějí zbít, ale oni mně děkovali. V té chvíli ze mě všechno spadlo a věřil jsem, že reakce lidí bude tak příjemná, jako když jsem odcházel z té hospůdky.
SLÍBENÝ KOTRMELEC. Trenér plzeňských fotbalistů Pavel Vrba slíbil fanouškům kotrmelec, když Plzeň postoupí do Ligy mistrů. Svůj slib po postupu přes Maribor dodržel.
Ať můj nástupce zažije tolik krásného, jako já
Z toho, co říkáte, je patrné, že vám Plzeň přirostla k srdci.
Já jsem sice Přerovák, ale v Plzni jsem se cítil jako doma. Strávil jsem tady 340 dní v roce, v Přerově jen ten zbytek. Byl jsem tady spokojený, neodchází se mi snadno. Plzeň mi dala strašně moc a jsem jí za to vděčný.
Na tribuně při vašem loučení po zápase s Příbramí stál chlap jako hora, který brečel jako malé dítě. A jediné, co ze sebe vypravil, bylo: Já mám strach, co teď s námi bude. Myslíte, že obavy místních fanoušků jsou opodstatněné?
Ty slzy v očích mám teď i já. Věřím, že ten pán bude tady v Plzni dál chodit na fotbal, že ho to bude bavit. Hráči i vedení mají obrovské ambice. Určitě nedovolí, aby se ta cesta změnila. Přeji mu, aby si za dva roky už ani nevzpomněl na nějakého Vrbu a uznával jiného trenéra. Já se sem určitě budu jezdit dívat na zápasy a budu držet palce Plzni.
Máte nějaký vzkaz pro trenéra, který přijde po vás? Co by bylo takové vaše poselství pro něho?
Nechci mu radit. Pouze mu přeji, aby se mu dařilo. Aby prožíval v Plzni takové krásné období jako já. Musím říct, že snad až na jeden rok v Baníku a první sezonu v Žilině, kdy jsme byli mistry, jsem nic podobného nikde nezažil. Tady jsem zažil pět mimořádných let. A bylo to o to sladší, že jsme začínali od nuly. Myslím, že před pěti lety nikdo nevěřil, kam až se Plzeň dostane.
