Byl červen 2006, když čeští fotbaloví reprezentanti poprvé a zatím naposledy od rozpadu společného státu hráli na mistrovství světa. Byl to také Nedvědův poslední velký turnaj. A tehdy v posledním utkání základní skupiny prohráli právě s Itálií 0:2.
"Pamatuju si to moc dobře, bylo to moje poslední utkání na velkém turnaji. Nehráli jsme tehdy špatně, ale dostali gól z rohu, což se v takovém zápase nesmí stát. Když jsme pak přišli o vyloučeného Poláka, bylo to hrozně těžké. Italové mají defenzivní fázi skvělou," řekl Nedvěd, když vpodvečer zavítal na trénink české reprezentace.
Čtěte v úterý v MF DNES: velký rozhovor s Pavlem Nedvědem.
Když nenápadně vykročil k trávníku, všichni okolo ztichli.
Přišla legenda!
V Juventusu strávil osm let (2001 - 2009), dvakrát s ním vyhrál ligu a během angažmá v Turíně získal jako druhý Čech po Josefu Masopustovi cenu Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu Evropy. Od roku 2010 pracuje ve vedení klubu.
Jeho hvězdnou kariéru připomínají černobílé pruhované dresy s jedenáctkou na zádech a legendární jmenovka NEDVED.
Když přišel na stadion, se všemi se objal. Kustod Jiří Šíma říkal: "Vidíš, ty nemáš čas, Poborák nemá čas, Šmíca nemá čas a my teď máme problémy." Narážel na slavnou dobu z nedávných let, kdy Nedvěd, Poborský a Šmicer zářili. A s nimi český tým.
Zato teď? Český tým nutně potřebuje zvítězit, ne aby už postoupil, ale aby si vůbec udržel naději. "Je moc hezké, že můžeme český nároďák pohostit u nás v Turíně, ale vyhrát musíme my, Češi." Patriota v sobě zkrátka nezapře. "Tady všichni vědí, že fandím Čechům, ale českou vlajku si kolem krku nedám, abych neprovokoval."
A dodává: "Doufám, že naši kluci předvedou maximum, aby to Italům udělali co nejtěžší."
Čeští fotbalisté odletěli do Itálie bojovat o naději i o trenéra Bílka:
