„Hraju celý zápas stejně. Naplno. Karty nekarty,“ prohodil po utkání. Pak hlesl: „Můj sen je pryč.“
Kdyby měl bývalý kapitán fotbalové reprezentace vybrat jeden moment, který by ze své úžasné kariéry radši vymazal, určitě by to byla tahle vteřina zápasu s Realem Madrid ve vítězném semifinále Ligy mistrů před čtrnácti lety.
Žlutá karta v ruce rozhodčího Urse Meiera byla pro něj třetí v ročníku, takže hned věděl: Finále si nezahraju. Zabořil hlavu do trávníku, jen tak tak držel slzy.
Po závěrečném hvizdu už musely emoce ven: v objetí spoluhráčů, kteří se radovali z postupu, brečel jako želva. A Juventus pak bez něj finále nezvládl.
Proč starý příběh znovu připomínat? Protože teď Nedvědův dávný sen znovu ožívá!
Český dříč už osm let nehraje, v Juventusu ale zůstal a naplno se zabral do nové práce: vystoupal až na místo viceprezidenta klubu.
Pomohl dostat milovaný tým zpátky na evropskou špičku a podruhé během posledních tří let do finále Ligy mistrů.
V červnu 2015 v Berlíně byla silnější Barcelona, vyhrála 3:1. A co letos? Hrát se bude ve velšském Cardiffu a soupeřem pro Juventus, který v úterý vyřadil Monako, bude Real Madrid.
Nedvědovy vzpomínky ožijí ještě intenzivněji.
Už když proti němu Juventus šel v semifinále před dvěma lety, říkal Nedvěd: „Asi je to osud, že se znovu potkáváme v semifinále. Snad to pro nás dobře dopadne.“
Na Real má štěstí, s žádným jiným soupeřem se jako hráč nepotkával v Lize mistrů tak často. Nastoupil proti němu sedmkrát, dal mu dva góly a ještě v šestatřiceti, ve své poslední sezoně, ho pomohl porazit v obou utkáních základní skupiny. Přesto při spojení Nedvěd + Real automaticky fanouškům naskakuje faul na McManamana a žlutá karta.
Ještě než ji vyfasoval, stihl po úžasném sprintu zvýšit na 3:0 a v transu skákal přes reklamní panel. Až pak zlá vteřina všechno přebila.
„Je mi na umření,“ držel se po zápase za hlavu. „Ale budu klukům fandit, aby vyhráli beze mě.“
To samé bude platit letos v Cardiffu. Třeba se na třetí pokus dočká.