Dnes večer sparťan Mareš zůstane nestranným. Zenit pořád cítí v srdci, ale kamarády má i ve Slavii.
Čím vás Petržela přesvědčil?
To spíš Sparta, která na moje místo chtěla zpátky Vlada Labanta z West Hamu. To mě nadzvedlo. Radši budu s trenérem, který mě chce.
Proč jste nešel hned?
Nechtělo se mi, ovšem Petržela byl neoblomný. Když nepůjdeš ty, nevezmu do Zenitu ani Šírla a Horáka.
To vám řekl?
Proč? ptám se. Protože bez tebe hrát nemůžou. Vidíš tu osu? Horák levý stoper, ty levý bek, Šírl levý záložník. Hráli jste spolu v Bohemce, ty je musíš podržet, ty je zajistíš.
Tak před 15 lety začala vznikat česká legie Zenitu?
Tehdy se začal rodit nový Zenit. Vždyť v časech Sovětského svazu vyhrál jediný titul (1984).
Vy jste byli blízko druhého.
Ze třináctého místa jsme skočili na druhé. Lidi koukali s otevřenou pusou: Wow, ten Zenit válí! Petržela nás donutil, abychom dřeli. Vybíral si hráče, kteří by žrali trávu.
Na to měl čich. Dokázal to v Liberci, v Bohemce.
Poznal charakter, poznal bojovníka a celý tým tím zocelil. Jako kdysi v Liberci nebo na Bohemce, kde z nezajímavých kluků vytvořil postrach ligy. Se Zenitem to bylo stejné. Přitáhl si pět kluků z Česka, našel pět kluků v juniorce, nechal dva zkušené a bylo. Jednou ráno koukám: Co to přišlo na trénink za děcka? Aršavin, Keržakov, Bystrov, Aňukov...
Budoucí hvězdy ruské reprezentace, tehdy junioři?
Všem nám řekl: Makejte! A my chtěli. Měli jsme zájem dostat se nahoru. Teď už je Zenit jiný.
V čem?
My byli neznámí a dělali fotbal srdcem. Dneska je to byznys. Zenit má prakticky neomezené prostředky. Usmyslí si, že koupí Hulka z Porta – a má ho. Z Benfiky koupí Witsela. Naposledy přetáhl Marchisia z Juventusu. To je úplně jiný druh fotbalu.
Lepší?
My skončili senzačně druzí, hráli Pohár UEFA, ve městě byl boom, ale přišel majitel a řekl: Chcete-li být v Lize mistrů, potřebujete světového trenéra.
A přišel Dick Advocaat.
Petrželovy nároky byly nekompromisní.Nastartoval euforii, ale pořád se choval stejně. Zapomněl, že už trénuje hvězdy, ne fakany z dorostu. Zvlášť Rusové jsou na to hákliví. Jakmile cítí šanci, že se dostanou mezi šlechtu, na hřišti umřou. Když mezi šlechtou jsou, žádají jiné zacházení. Petržela jim začal vadit, takže v květnu 2006 dostal ultimatum. Musel vyhrát semifinále poháru na hřišti CSKA. Nasadil Čontofalského do brány, Škrtela na stopera, mě s Flachbartem na kraj obrany. Rusy jen do útoku.
A?
Dokud se Honza Flachbart nezranil, hráli jsme v pohodě 0:0. Nastoupil Rus, hrubá chyba, gól a konec.
Češi přitom v Petrohradě zavedli nové zvyklosti, viďte?
Přátelil jsem se s Vladem Radimovem. Byl to záložník, kapitán nároďáku. Já jsem nemohl zavelet, že se půjde na společnou večeři, on ano. Když to řekl poprvé, všichni vytřeštili oči: Cože? Postupem času to byl rituál, při kterém se tmelila kabina. Když kabina nefunguje, nedá se dělat fotbal. A je jedno, jestli se váš klub jmenuje Zenit, Real, Sparta.
Petrohrad jste počeštili.
Nechci si dělat zásluhy, ale myslím, že jsme měli velké slovo. Když místní viděli, jak potíme krev, přizpůsobili se. Šedivý Zenit hrál najednou čtvrtfinále Poháru UEFA se Sevillou. Byl to boom, blázinec, ruská Itálie.
Tak jste tomu říkali?
Když jsme se posadili do prosklenné kavárny v centru, hned bylo po soukromí. Za výlohou poskakovala stovka lidí v modrých šálách a křičela: Zeníííít! Museli jsme být opatrnější v tom, kde se pohybujeme. Zvlášť my Češi, protože nás bylo hodně a drželi jsme při sobě.
No jo, ale skončil Petržela, pak vy.
A Zenit vybojoval titul, k tomu Pohár UEFA a v Superpoháru porazil Manchester United. To mě mrzí, že jsem nezažil.
Mohl jste?
Kdybych se kousnul. Však na mě Radimov nazlobeně křičel: Nevzdávej to! Porvi se! Ale já cítil beznaděj. Advocaat se mnou zametal.
Až tak?
Přijel jsem z mistrovství světa 2006 – ne že bychom tam uhráli něco převratného, ale pozici jsem měl. Najednou si Advocaat přivedl tři Korejce a Holanďana Riksena na moje místo. První zápas, hraju, obrana bez chyby, 0:0. Druhý zápas na tribuně. Pak lavička, tribuna, lavička. Bylo mi třicet. Neměl jsem na to žaludek.
Od té doby si Zenit hraje na velký klub. Nepřipomíná vám to současnou Spartu?
Zenit má aspoň výsledky, i když z historického pohledu má v ruském fotbale větší zvuk CSKA. Jinak mi koncepce Zenitu přijde nestálá. Mění trenéry, hráče. Na to, kolik můžou investovat, by měli být dál.
A Sparta?
Já zažil Spartu v éře, kdy se skládala z nejlepších Čechoslováků a konkurovala v Lize mistrů. My byli patrioti, dříči. A přesně tak by měla vypadat Sparta dneska. Snažit se získat patnáct nejlepších fotbalistů v republice, přidat pár kvalitních cizinců a vytvořit správný tým. Nekupovat v uvozovkách žoldáky, ale skládat puzzle. I Klopp (v Liverpoolu) či Guardiola (v Manchesteru City) kupují hráče, kteří se jim hodí do systému. Jen s tím rozdílem, že pracují na úrovni finále Ligy mistrů.
Mimochodem, když jste přestoupil do Zenitu, jak ošidné bylo zvyknout si na ruskou výplatu?
Já nikdy nebyl rozhazovačný, přesto jsme utráceli. Nejdete si koupit tenisky do adidasu, ale k Armanimu. Neletíte na dovolenou do Itálie, ale do Dubaje.
Uvědomil jste si, co se děje?
Hned, ale stejně jsem prodělal. Třeba jsem v Petrohradě investoval do developerského projektu. Půlka kádru Zenitu v tom zahučela. Keržakov, Aršavin, brankář Malofejev... Celkem třicet milionů eur! Naštěstí já na rozdíl ostatních tratil jen drobné.
I proto jste po kariéře založil agenturu, které měla sportovcům kromě jiného pomáhat, jak nakládat s investicemi?
Aby se naučili orientovat v běžném životě. Ale dneska mi přijde, že díky internetu, kde si všechno načtete, jsou všichni hrozně chytří.
Takže radši v centru Prahy provozujete velké fitko?
Mám víc projektů, ale Xplore mě naplňuje. Teď zrovna máme krásnou charitativní akci Daruj kostní dřeň. Nejlepší bojovníci z ultimátních zápasů MMA podporují dárce. Vémola, Kincl, Ondruš.
Taky k vám chodí bývalá biatlonistka Gabriela Koukalová.
Na jaře u nás tři měsíce cvičil herec Orlando Bloom. Chodil s hnědým pudlíkem pod paží. Fakt makal, inkognito. Dokud to nevypustil Leoš Mareš na Evropě 2. Do dvou dní, než Bloom odletěl, se strhlo haló.
Zamluvili jsme Koukalovou.
Moc bych si to přál, aby ještě dostala chuť a ukázala, co umí. Zatím zkouší, jestli jí ta dřina bude znovu bavit a třeba na jaře řekne: Chlapi, pojďme do toho.
Mimochodem, vy dřete?
Dřel bych, nemít o dvacet kilo víc. Kopnu do míče a prdne mi koleno. Musím být opatrný. Jednou týdně chodím na box, zkouším thajský box. Poznávám svaly, o kterých jsem jako fotbalista neměl potuchy. Je fajn v rukavicích práskat do pytle, ale mlátit někoho nikdy nebudu.
