Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Krmaš: Fotbal jsem hrát už nechtěl. Teď povede Hradec jako kapitán

Pavel Krmaš (v bílém) si v dresu Freiburgu zahrál i proti Bayernu Mnichov. | foto: AP

2 2015
Nikdo ze současného kádru fotbalistů Hradce Králové ve své kariéře nenasbíral víc fotbalových zkušeností z působení v prestižních klubech jako Pavel Krmaš. Nový kapitán týmu, který se do Hradce vrací po dvanácti letech, si je přináší z pražské Sparty, Teplic a německého Freiburgu.

Když jeho současní hradečtí spoluhráči vyběhli k prvnímu tréninku letní přípravy, Pavel Krmaš se teprve rozhodoval, zda pro něj je profesionální fotbalová kariéra opravdu uzavřená.

„Po skončení minulé sezony jsem fotbal hrát už nechtěl,“ přiznává pětatřicetiletý stoper, který za sebou měl nejen výbornou kariéru se závěrečným osmiletým působením v Německu, ale také zklamání z toho, že Freiburg, za který odehrál oněch osm let, na jaře sestoupil. Navíc poté, co v posledním kole nešťastně vstřelil vlastní gól, jenž sestup potvrdil.

Pavel Krmaš

* Pětatřicetiletý fotbalista pocházející z Broumova.

* V Broumově také s fotbalem začínal, odtud se přes Náchod v roce 1994 jako čtrnáctiletý dostal do Hradce Králové.

* V roce 2001 si ho vyhlédla pražská Sparta, kam odešel na hostování, ale v červnu 2002 se vrátil. Sezonu 2002/2003, v níž Hradec sestoupil, odehrál v jeho dresu, po jejím skončení mu v Hradci vypršela smlouva a z rozhodnutí arbitráže se stal hráčem Sparty.

* V pražském klubu moc šancí nedostal a v lednu 2004 zamířil jako součást odstupného za Voříška do Teplic, kde odehrál tři sezony.

* V srpnu 2007 přestoupil do tehdy druholigového německého Freiburgu, kde podepsal tříletou smlouvu. S ním poté postoupil do první bundesligy a v ní odehrál šest sezon, v té poslední tým sestoupil. Hráč se i tak podepsal pod klubový rekord, šest sezon v bundeslize bez přerušení hrál Freiburg poprvé v historii.

* V sezoně 2012/2013 se s Freiburgem umístil na místě znamenajícím postup do pohárové Evropy, v následující sezoně se pak s ním probojoval do základní skupiny Evropské ligy.

* Za Freiburg odehrál 157 zápasů a nastřílel v nich osm gólů. Po skončení minulé sezony chtěl skončit s profesionální kariérou, ale nakonec se dohodl na angažmá v Hradci.

Co jste chtěl dělat?
Plán žádný nebyl. Chtěl jsem si dát půl roku pauzu, vypnout a, v uvozovkách řečeno, nedělat nic. Zregenerovat a poohlédnout se po budoucím zaměstnání.

V Čechách?
Určitě. My jsme se po sezoně přestěhovali do Hradce a já to bral tak, že si dám půl roku, možná rok na to, abych si našel nějaké budoucí zaměstnání.

Po sezoně jste se tedy do Hradce vracel, aniž proběhl nějaký kontakt s klubem?
Ano. Odehráli jsme poslední zápas tuším 25. května, o den později byl poslední trénink a den po něm jsme se začali stěhovat do Hradce. To byla akce na dva dny, balení, přejezd sem, vybalování. První tři týdny v Hradci jsem nikoho od fotbalu nepotkal, a hlavně jsem o fotbale nechtěl ani slyšet. Dokonce jsem si to v rodině zakázal, což byl trochu i důsledek toho, jak to ve Freiburgu skončilo. A celkově jsem se cítil unavený, opotřebovaný. Tak jsem jen chodil hrát tenis. Hlavně na začátku jsem nějakou budoucnost neřešil, snažil jsem se spíš zapomenout a dělat příjemný věci, vyřizoval jsem záležitosti kolem domu, stěhování, dětí, bylo toho dost.

To už se hráči Hradce pomalu chystali na začátek letní přípravy, ale vy jste ještě neměl tušení, že s nimi budete hrát?
Asi po třech týdnech, těsně než jsme jeli na dovolenou, jsem potkal pana Jezdinského (bývalý sportovní ředitel klubu, který se nedávno vrátil na post obchodního ředitele -pozn. autor) a od něj přišel první impulz. Na dovolené jsem o tom celý týden přemýšlel, najednou mi fotbal začal chybět a pak už to nabralo rychlý spád.

Prý se ale objevily i jiné nabídky, a nejen z druhé ligy?
Ve chvíli, kdy jsem se rozhodl, že ještě hrát budu, pro mě bylo jasné, že to bude jedině za Hradec. Nikde jinde ne, protože už jsem nechtěl cestovat. Tady jsem za dvě minuty na tréninku, jsem s dětmi, s rodinou.

Neodrazovalo vás od toho ani to, že klub sestoupil, že nemá pořádný stadion?
Neodrazovalo. Vidím, že všichni tady by si přáli návrat, což je důležité. Já pochopitelně také, i když realita může být odlišná. Je to určitý druh výzvy a pro mě je lepší hrát takhle o něco než někde v průměru. Navíc já jsem z Hradce odcházel po sezoně, ve které jsme také spadli do druhé ligy. Nechci, aby to vyznělo nějak sentimentálně, ale rád bych to Hradci vrátil a pomohl mu nahoru. Otázkou samozřejmě je, jestli budu takovým přínosem. A jestli vůbec budu přínosem.

Fanoušci od vás budou asi dost očekávat...
Na pozornost a očekávání jsem připravený. I na to, že jsem sice něco odehrál, ale že nějaká minulost nikoho zajímat nebude a fanoušky už vůbec ne. Jediné, co se bude počítat, bude aktuální výkonnost na hřišti. A musím třeba počítat s tím, že něco odpustí spíš mladším klukům než mně.

Očekávání budou asi i proto, že jste hrál ve Spartě, v Teplicích a hlavně osm let v Německu. Zvlášť to poslední místo a doba vzbuzují velký respekt, to se podaří málokomu.
Je řada faktorů, proč to tak bylo, měl jsem asi i štěstí a takhle to vyšlo. Vím, že je spousta hráčů, kteří měli podobnou kvalitu jako já, a tak daleko to nedotáhli. Přitom já tam šel v sedmadvaceti do druhé ligy, od čehož mě řada lidí odrazovala. Podepsal jsem tehdy ve Freiburgu tříletou smlouvu a říkal jsem si, že by bylo super, kdybych tam ty tři roky vydržel a aby se mi podařilo alespoň v té druhé bundeslize pár zápasů odehrát. Odehrál jsem to, co jsem odehrál a trochu jsem i hrdý, že jsem to dokázal, ale na druhé straně to nemá cenu nějak přeceňovat.

Šest let z toho bylo v první bundeslize, která dnes patří k top soutěžím v Evropě.
Zažil jsem tam vrchol kariéry, nádherné chvilky, zahrál jsem si na nejlepších stadionech v Německu, které jsou vyprodané. Nádherné emoce a zážitky! Navíc člověk si užije to, jak klub funguje. Pro nás se k tomu přidávají i osobní záležitosti, ve Freiburgu se nám narodily obě děti a tohle všechno vytváří pozitivní vzpomínky. I když bohužel poslední sezona dopadla tak, jak dopadla.

Teď se vracíte do Hradce, který na tom je trochu jinak. Uměl jste si někdy představit, že si za něj ještě někdy zahrajete?
Kdybych neuměl, tak bych do toho nešel. Hradec jsem pochopitelně sledoval, vím, jaká za sebou má období, že v těch lepších, když byl boom po postupu do první ligy, přišlo třeba patnáct, dvacet tisíc lidí. Fotbal by tady táhl a věřím, že potáhne.

Co čekáte od sezony v Hradci vy sám?
Sám jsem ve velkém napětí a očekávání. Jak od sebe, tak od soutěže. Kvalitu týmů neznám, mám teď jen zkušenost ze dvou zápasů z přípravy, kdy jsme hráli s Varnsdorfem a rezervou Olomouce, ale to jsou přátelská utkání, to je něco jiného. Je to sice druhá liga, ale rozhodně tuhle soutěž nepodceňuji, myslím si, že bude hodně vyrovnaná, že bude vyžadovat velké úsilí, abychom se prosadili.

Cítíte nutnost či povinnost postoupit?
Víte, jak to je. Všichni bychom si to přáli, to není žádné tajemství. A je dobře, když na sebe budeme mít jen ty nejvyšší nároky. Ale realita může být úplně jiná, fotbal je nevyzpytatelná věc a ne vždycky se v něm stane to, co by si člověk přál. Asi budeme patřit do okruhu favoritů, ale pravda leží na hřišti a studovat nějaké cíle může být liché.

Hradec má hned na začátku volno a soutěž začne o týden později než ostatní. Vám to asi nevadí.
Já jsem opravdu rád, že se první kolo nehraje, do přípravy jsem nastoupil minimálně o dva týdny později než kluci, pro mě je každý týden dobrý.







Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze