Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak na Němce? Být u míče, nepanikařit, neodkopávat, radí Kadeřábek

Obránce fotbalové reprezentace Pavel Kadeřábek | foto: Reuters

7 2016
Minulá sezona pro něj začala špatně, rozkoukával se v novém prostředí a týmu se nedařilo. Nový ročník, to je něco úplně jiného. Pavel Kadeřábek s Hoffenheimem zažívá parádní start do fotbalové bundesligy a na reprezentační sraz před zápasy s Německem a Ázerbájdžánem přijel ve velké pohodě.

Ani mu nevadí, že poslední zápasy odehrál na nezvyklé pozici. Trenér Nagelsmann ho začal využívat ne na pravé, ale na levé straně obrany. Hra na opačném kraji ale českému obránci nedělá potíže.

„Beru spíš jako výhodu, že můžu být na obou krajích. Stejně to všechno hraju pravačkou, levou se dotknu míče jednou za zápas,“ směje se. „Takže velká změna to není. Četl jsem, že trenér Jarolím říkal, že je rád, že mě může využít i nalevo. Uvidíme, necháme to na něm.“

V kabině Hoffenheimu musí vládnout dobrá nálada. Našel se čas i na hecování před reprezentačním zápasem?
Ani ne. V nominaci je od nás jen Sebastian Rudy a pak znám Kevina Vollanda, se kterým jsem hrál v minulé sezoně. Ptal jsem se vlastně jen na to, kdy začínají, a Sebastian říkal, že mají sraz až ve středu. Ale o zápase jsme se nijak nebavili, ani žádné srandičky neproběhly. Po posledním utkání v Ingolstadtu jsme byli všichni šťastní, že jsme to zvládli, pak jsem hned vyrazil do Prahy. Nebyl čas.

Není zvláštní, že se Němci schází až tak pozdě?
Oni to tak mají vždycky, pokaždé začínají srazy až dva dny po nás. Dá se říct, že to asi na háku trochu mají. Říkají si, že jim stačí třeba jen dva tréninky a každého porazí. Třeba jim to teď nevyjde.

Letíte do Hamburku s přáním urvat aspoň bod?
Tak nějak. Každý bod by pro nás byl plusový, i když si určitě nechceme dělat alibi a říkat, že si chceme jen něco zkusit. To by nešlo, musíme tam letět s tím, že chceme uhrát aspoň ten bod. Mohlo by to vyjít, Němci taky nejsou neomylní. Skulinky se v jejich hře dají najít. Nemá cenu si říkat, že to proti Němcům nejde. Jde to proti každému.

Je pro vás zápas něčím zvláštní, když v Německu hrajete?
Trochu jo. Aspoň jim budu rozumět, když si budou říkat nějaké signály, to může být výhoda. S Hamburkem mám dobré zkušenosti, vyhráli jsme tam s Hoffenheimem 3:1, tak kéž bychom to zopakovali i s reprezentací.

Němce dobře znáte. V čem je jejich největší síla?
Hodně si věří, nepřipouští si porážku a berou to tak, že všechny přejedou. Jiný tým, když tým vede 2:0, tak už se snaží zápas jen dohrát. Němci ne. I když mají náskok, jedou pořád dál, když cítí, že můžou dát soupeři 6:0, tak pořád útočí. Chtějí soupeře dorazit.

Jak tomu vzdorovat?
Proti takovému soupeři je to těžké. Ale když budeme hrát stejně jako oni, mohlo by to na ně platit. Nečekám, že je tam rozťukáme, asi budou mít herně navrch, ale musíme se snažit být hodně na balonu. Nepanikařit, neodkopávat zbytečně. Když budeme hrát celý zápas bez míče, bude to na nic. Musíme se snažit něco dopředu udělat.

Fotogalerie

S Hoffenheimem tak hrajete třeba proti Bayernu?
Ano, takhle bych to typologicky srovnal. Hoffenheim je malý klub, ale v Německu to má každý tým nastavené tak, že do zápasu jde automaticky vyhrát. Ani my se teď nesmíme bát a jít do zápasu předem poražení, to je automatická smrt.

Na Hoffenheimu je dobře vidět, že se německé týmy jen tak nevzdávají. V Mohuči jste prohrávali 20 minut před koncem 1:4, přesto jste ještě dokázali vybojovat remízu a málem i vyhrát. Bláznivý zápas, že?
Nejdivočejší, co jsem kdy zažil. Hrálo se v týdnu po reprezentační pauze, kdy se mi narodila dcerka, takže jsem dostal volno až do čtvrtka. V pátek jsem byl poprvé na tréninku, v sobotu se už hrálo. Byl jsem jen na lavičce, v poločase to bylo 1:4 a říkal jsem si: Ty jo, snad mě tam teď trenér nedá. S tím už nic neudělám (smích). Ale dal mě tam a nakonec se to povedlo dotáhnout a ještě jsme měli šance na to, abychom to otočili. I díky tomu jsem se rychle dostal zpátky do základní sestavy.

Týmu se daří, ztrácíte jen tři body na druhou Herthu. Projevuje se práce trenéra Nagelsmanna, kterému je teprve devětadvacet?
Asi to tím bude. Sice v létě přišli noví hráči a jiní odešli, ale celkově to týmu prospělo. Začátek se povedl, i když jsme dvakrát dostali vyrovnávací gól v nastaveném čase. Kdyby se vyhrálo, jsme skoro na špici. Tabulka je ale pořád hodně vyrovnaná, ani na sestupová místa nemáme moc velký náskok. Zaspíte dva zápasy a už hrajete o padáka, naopak dva vyhrajete a jste ve hře o poháry.

V čem je mladý trenér jiný?
Když přišel na konci sezony, měl to složité. Měl jen dva měsíce na to, aby nám vštípil svou filozofii. V téhle sezoně už je to o něčem jiném, máme dobře nakročeno, abychom mohli mířit až k pohárovým místům. Ale to si můžu myslet teď, za dva zápasy může být zase všechno jinak.

Co přesně tedy nový kouč změnil?
Jeho styl je takový, že každý zápas hrajeme úplně jinak. On se vždycky podívá na soupeře, podle toho určí rozestavení. Občas na tři obránce, jindy na čtyři, na pět... Musí asi doma ležet u videa, studovat do detailu, jak soupeř hraje. Podle toho vymyslí taktiku. Ale zase nás tím úplně nezahlcuje. Spíš to nastuduje sám, nám pak řekne to nejdůležitější a my to většinou pochopíme.

Vstupenky na Ázerbájdžán dál v prodeji

Na utkání fotbalové reprezentace proti Ázerbájdžánu, které se odehraje příští úterý ve Vítkovicích, je mezi fanoušky zájem, ale lístky je stále možné koupit.

Fanoušci mohou využít server vstupenkyfotbal.cz, další možnost zakoupení pak bude přímo na stadionu. Tou nejbližší bude nedělní veřejný trénink reprezentace, na který budou mít všichni zájemci umožněn vstup zdarma.

Jak si získal respekt? Někteří hráči jsou starší než on...
V Německu trenéra všichni berou jako autoritu, je jedno, kolik mu je let. Trenér se prostě poslouchá. Než přišel, nikdo moc nevěděl, jak to bude vypadat, neměli jsme s tím zkušenost, tak možná proběhly nějaké vtípky. Ale hned si získal autoritu a legrácky šly stranou.

Zavedl něco, co jste neznal?
Třeba to, že před domácími zápasy se spí doma. A před venkovními, když to není daleko, tak taky. To je pro mě úplně super. Můžu zůstat s rodinou. Teď jsem četl, že to tak nastavil i Guardiola v Manchesteru City. Držet někoho před zápasem na hotelu mi přijde zbytečné, Proč spát v hotelu nebo v tréninkovém centru, když můžete být autem za patnáct minut doma? Tam se člověk vyspí líp.

Znamená to, že hráčům víc věří?
Asi ano. Věří, že si nebudeme někde před zápasem grilovat klobásy a popíjet pivko. Ale kdyby se někdo třeba nevyspal kvůli tomu, že má doma malé dítě, může se sbalit a jet do tréninkového centra, kde máme všichni svůj pokoj. Je to na každém, máme na výběr.

Trenéra z mladší generace teď možná bude mít i Sparta. Doporučil byste jí tenhle krok?
Těžko můžu já něco radit. Ale trenéra Holoubka jsem zažil v dorostu jako asistenta a hrozně mu fandím. K nám se vždycky choval fér, je to člověk na správném místě. Sparta by to s ním určitě mohla zkusit, nešlápla by tím vedle.







Nejsem perfektní máma!
Nejsem perfektní máma!

Své dítě miluji, ale dávám mu opravdu to nejlepší?

Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze