„Snad se mi povedlo ji překvapit. Řekl jsem, že jedeme na normální výlet, jako vždycky. A pak jsem poklekl,“ usmíval se Kadeřábek, když v pondělí dorazil na reprezentační sraz. „Už jsem o tom přemýšlel hodně dlouho a hlavně jsem chtěl, aby to bylo v Praze. Tady jsme pořád doma.“
Ale v Hoffenheimu jste si už od léta také zvykl, ne?
Říká se, že hráč má vždycky půlrok na adaptaci, ten já mám teď za sebou. Opravdu už jsem si zvykl, zapadl do party, v kabině všechno v pohodě.
Dlouho to ale vypadalo špatně, zdálo se, že Hoffenheim směřuje k sestupu. Změnila se teď nálada, když jste záchraně blíž?
Situace už byla skoro kritická, byli jsme tam s Hannoverem už hodně namočení. Ale žádná panika vlastně neprobíhala. Pořád se to bralo tak, že šance je, i když se měnil trenér. Teď jsme to potvrdili, během měsíce jsme vyhráli čtyři zápasy a dotáhli jsme se na Hamburk, Brémy nebo Augsburg. Další utkání hrajeme zase doma, takže bychom snad zase mohli vyhrát a dostat se z barážové příčky. Jsme zpátky ve hře.
Mluvil jset o změně trenéra. K té vedení sáhlo v sezoně už dvakrát...
Samozřejmě je trochu nepříjemné, ale já si nemůžu stěžovat. Pod novým trenérem jsem odehrál všechno kromě prvního zápasu, kdy se hrálo v jiném rozestavení. Jsem spokojený.
Jak berete to, že současnému kouči Julianu Nagelsmannovi je teprve 28 let? To je velký nezvyk, ne?
Nezažil jsem to nikdy, jen v dorostu jsme měli asistenta trenéra Davida Holoubka, který byl taky podobně mladý. Je to něco jiného, určitě to má nějaké plusy. Je to víc kamarádské, rozumíme si s ním. Atmosféra se jeho příchodem hodně změnila. Dostal do nás pozitivní myšlení, všichni jsme uvěřili, že ligu zachráníme a že můžeme hrát i pěkný fotbal. Pro mně je ale hlavní, že hraju. Je jedno, jestli je trenérovi padesát nebo dvacet osm. Hlavně, že nastupuju v základu.
Prohlédněte si, jaké dojmy měl z premiérové nominace do reprezentace stoper Jakub Brabec
Jak vůbec Nagelsmann jedná s hráči? V čem je jiný?
Už jsem říkal, že je kamarádský, ale snaží se zároveň vybudovat si zdravý respekt. Asi by nebylo dobře, kdyby na nás šel od začátku jen kamarádsky. To by z toho pak byl holubník a každý by si dělal, co by chtěl. Myslím, že i hráči, kteří jsou starší než on, ho respektují.
Až pod mladým koučem se týmu začalo dařit. Co změnil?
Nechci říct, že pod trenérem Stevensem, který nás vedl předtím, jsme hráli špatně. Ale byli jsme víc orientovaní na defenzivu. Nový trenér to má naopak: chce po nás, abychom si věřili, hráli ofenzivní fotbal. Hlavně doma nám říká, že lidé chtějí góly a ne bezbrankové remízy. To je největší změna.
To vám musí sedět, i ve Spartě jste hrál hodně ofenzivně...
Přesně tak. Je to o dost jiné, než za trenéra Stevense. Mám se tlačit víc dopředu a snad se mi to i daří.
Máte silnou pozici?
Myslím, že jsem si ji už vybudoval. Trenér do obrany moc nesahá, točí spíš útočné hráče. Hraju pravidelně, což je pro mě hodně důležité.
O zájmu Realu vím, přiznal Darida
Když jste na podzim tak často nenastupoval, nebál jste se, že přijdete o místo v reprezentaci?
Jo, samozřejmě. Trenér říkal, že kdo nebude hrát ve svém klubu, bude to mít těžší. Trochu jsem se toho obával, ale o to větší motivaci jsem měl, abych se v Hoffenheimu vrátil do základu.
V posledním kole jste vyhráli, ale vy jste zavinil penaltu. Údajně jste zahrál rukou...
Když jsem se pak koukal v televizi, bylo vidět, že to ruka nebyla. Shodli se na tom i komentátoři. Bylo to možná dané tím, že my jsme předtím kopali penaltu taky, pak jim rozhodčí pískl malou domů, po které jsme dali další gól. Možná to chtěl trochu vykompenzovat. Já jsem měl ruce u těla, trefilo mě to do ramene. Pískl to, takže jsem se trochu bál, jestli to neovlivní zápas, ale nakonec to dobře dopadlo.
To nebylo poprvé, co proti vám rozhodčí nařídil spornou penaltu, že?
Už doma asi před dvěma týdny to bylo podobné. Taky tam viděl rozhodčí ruku, která nebyla. Jdou trochu zvěsti, že nás v lize moc nechtějí, že jsme uměle vytvořený provinční klub... Ale to jsou jen takové spekulace. Snad ve skutečnosti nikomu nevadíme a rozhodčí proti nám nejdou.
Jak jste na tom s němčinou, už mluvíte plynně?
Rozumím všemu. S mluvením je ještě trochu problém, ale co chci, to řeknu. V tom problém už vůbec není.
Skalák má ve skotském výběru klubové spoluhráče
Určitě jste sledoval Spartu a její tažení Evropskou ligou. Co jste říkal tomu, jak zvládla zápas v Římě?
Mám v Německu zaplacenou Českou televizi, takže kluky sleduju pořád. Co předvedli na Laziu, to opravdu klobouk dolů. Někomu se může zdát, že teď je velká šance na postup i proti Villarrealu, ale ten má podle mě velkou kvalitu, bude to hrozně těžké. Ale jsou v takovém laufu, že jsou schopní porazit každého - to jsme viděli v derby. Já bych jim další postup moc přál.
Když jste koukal na zápas s Laziem, nezalitoval jste trochu, že u toho nejste?
Samozřejmě si člověk říká, že to mohl zažít taky. Ale kluci, kteří jsou ve Spartě, třeba zase závidí mně, že hraju pravidelně bundesligu. Dá se na to koukat z obou stran. A navíc, kdybych ve Spartě teď byl, třeba bych ani nehrál (úsměv).
Sparťané si splnili sen, povedlo se něco takového během téhle sezony i vám?
Měl jsem sen zahrát si na Dortmundu, což se mi splnilo. A takový Bayern je ještě o třídu výš. Ale člověk si třeba nejdřív řekne, že to bude zážitek, zahrát si proti nim, jenže když tam pak běháte devadesát minut bez balonu, tak to zase takový zážitek není.
Kdo ze soupeřů v bundeslize na vás zapůsobil nejvíc?
Douglas Costa z Bayernu, ten má teď neuvěřitelnou formu. S každým soupeřem si dělá, co chce. I na podzim se mnou. Na Bayernu jsem si s ním už trochu věděl rady, tam to bylo lepší. Ale v domácím zápase mi dělal opravdu velké problémy.
Kouč Vrba: Nováčky jsem vzal hlavně kvůli Evropě a derby
