Přitom na Julisku, stadion Dukly, neměli sparťané dobré vzpomínky. Před necelým měsícem tam poprvé od konce července zažili, jaké to je prohrát mistrovské utkání: ve čtvrtfinále českého poháru museli skousnout porážku 1:2.
"V hlavách jsme to trochu měli. Bavili jsme se o tom, ale taky jsme věděli, že v pohárovém zápase byla sestava trochu pozměněná," říkal Kadeřábek po utkání. "Teď jsme hráli v nejsilnějším složení, chyběl jen Costa, kterého fantasticky nahradil Mates Hybš. A zvládli jsme to."
Jste krůček od titulu, slavit můžete příští víkend a vaši fanoušci už skandovali, že jste mistři. Co to s vámi dělá?
Cítíme to taky. Už je to blízko, ale bude záležet na Plzni. Jak se říká: půjdeme zápas od zápasu a ono to nějak dopadne.
Bude těžké brzdit euforii?
To asi bude. Teď zřejmě opravdu v euforii budeme, tři dny bude super nálada. Ale pak se musíme zase zkoncentrovat na sobotní zápas a doma s Libercem vyhrát.
Věříte, že už v sobotu budete slavit?
Věříme. Bylo by hezké, kdyby to vyšlo zrovna příští týden, kdy hrajeme doma. Ale je vlastně jedno, jestli to přijde v příštím zápase, nebo později. Hlavně, když to přijde.
Váš gól ve čtvrté minutě určil ráz zápasu. Byl rozhodující?
To nevím, ale pomohl nám hodně. Vždycky je důležité dát první gól, nám se to povedlo už po třech minutách. Ale celou první půli jsme hráli fantasticky, Duklu jsme přehrávali. Začátek druhé tak ideální nebyl, trochu jsme zalezli a nehráli to, co jsme chtěli. Ale výhra 3:1 je podle mě úplně zasloužená.
Chtěl jste při gólu zakončovat právě takhle? Vypadalo to, že jste brankáře Radu pěkně zmátl...
Abych řekl pravdu, chtěl jsem to dávat pod sebe na Davida Lafatu. Sjelo mi to po noze, zaplaťpánbůh do brány.
Míč se do branky šoural pomalu, jeden z obránců ho skoro stihl vykopnout. Nebál jste se, že se mu to podaří?
Bál. Už jsem ležel za bránou a jen jsem fandil, aby se tam balon dokutálel.
Další dva góly dal záložník Josef Hušbauer. Co jste říkal tomu prvnímu, kdy se z kroku krásně trefil pod břevno?
Vůbec jsem to nečekal. Říkal jsem si: ježíš, Hušby, co blázníš? A on to z jedničky takhle nádherně trefí. Co k tomu říct? On tohle prostě umí, zase asi bude vysoko v anketě o gól roku.
Hušbauer se tak dostal před spoluhráče Lafatu a vede tabulku střelců. Sledujete to v kabině?
Ani ne. Je jedno, kdo góly dává, i když kdyby Hušby vyhrál krále střelců jako záložník, smeknu klobouk. Pokud budou góly dál dávat oba, jedině dobře pro nás. Uvidíme, co se stane, zbývá pět kol, tak třeba se oba trefí ještě desetkrát.
Po zápase jste se dlouho zdrželi na děkovačce, vašich fanoušků přišlo na Julisku hodně. Cítili jste se jako doma?
Skoro to tak vypadalo. Hrálo se v Praze, diváci to mají kousek a byli výborní. Vždycky se hraje líp, když máme takovou podporu.
