„Všelijaké ty Merkury, to šlo kolem mě, nejsem totiž vůbec manuálně zručný,“ rozesmál publikum v Doosan Areně. Už předtím se v hloučku novinářů hovořilo o tom, co pro něho Vánoce znamenají.
Jaké jsou vůbec vánoční svátky u Horváthů?
Klasika. Dárky a mraky jídla. Asi nic výjimečného ve srovnání s jinými rodinami. Vánoce jsou hlavně pro děti. Já jenom věřím v dobrý televizní program a těším se na to všechno jídlo.
Bude u vás k večeři kapr nebo klasický řízek?
Kapr! (důrazně) Nezabiju ho, ale zato ho s chutí sním. I salát, rybí polévka. To všechno máme.
Jak složitě vymýšlíte dárky?
Tak teď doufám, že si to malý nepřečte, i když je mu devět, pořád ještě věří na Ježíška. To je dobré. Dcera už je velká, ta ocení hlavně různé vouchery. My si s manželkou každý přichystáme jedno překvapení.
Zapojíte se doma i do nějakých prací?
Celkem dobře sháním stromek, i ho přivezu domů. (smích) Jinak nedělám nic. Jo a ještě dobře přepínám programy v televizi...
Dodržujete nějaké klasické české tradice?
Zkouším se postít, ale ještě nikdy jsem zlaté prasátko na Štědrý den neviděl. Když byly děti ještě menší, chodívali jsme pravidelně pouštět kapra do Vltavy. Ale žádné lití olova nebo něco podobného nečekejte. Jen koukáme hodně na pohádky, to máme zmáknuté. Myslím, že to není na škodu na ty tři dny zalézt a vypnout všechny mobily, počítače... Odstřihnout se od okolí, jen se jít občas projít.
Přišel jste někdy kvůli fotbalu o Vánoce?
To ne, ale o silvestra jednou jo. To bylo, když jsem působil v Portugalsku ve Sportingu Lisabon. Strávili jsme ho v jednom bytě s Karlem Poborským a manželkou Janou, tehdy tedy ještě byla mojí přítelkyní. Fakt povedenej večírek. (smích)
