Je to velký rozdíl, získat titul jako hráč a jako asistent trenéra?
Zásadní. Tehdy jsem byl na hřišti. Byla to velká plzeňská premiéra. A měli jsme jen jeden pokus. Věřil jsem, že to zvládneme, tentokrát jsem vůbec nepochyboval.
Není vám líto, že jste ztratil hlavní roli?
Jsem hrozně spokojený s tím, co dělám. Snad kdybych si myslel, že jsem schopný hrát, což si nemyslím, dostihl by mě stesk. Horváth už prostě dohrál, ale nadšený je strašně.
Cítíte, že jste na jiné lodi?
Ne! Jsem na stejné lodi, jen na jiné části paluby.
I když jste jako tradičně velel oslavám, jinak zůstáváte v pozadí.
Jako hráč jsem všechno mohl ovlivňovat, teď nejsem pánem situace. Moje práce je v týdnu před zápasem. Dál už za trenéry musí bojovat kluci.
Jako hráč jste mohl jankovatět a vše vám bylo odpuštěno. Co teď?
Už v průběhu sezony jsem přemýšlel, jak bych se měl chovat. V pár momentech jsem se neudržel a po gólu, který mi připadal strašně důležitý, jsem vběhl do hřiště. Hráčské emoce přebily moje trenérská předsevzetí. I když jsem si myslel, že to v sobě udržím, nešlo to.
Při nedávném vítězství 3:0 na Spartě to bylo očividné.
To jo! Já si po zápase sedl na střídačku a koukal se okolo. Chtěl jsem poznat, jak to vypadá z druhé strany. Kluci vyhráli, běželi pod kotel, zatímco realizační tým to prožíval po svém. Srovnával jsem a kochal se. Byl jsem šťastný.
Fotbalově uspokojený?
Absolutně. Byť to sparťani před zápasem zlehčovali a říkali, že už je rozhodnuto, nám šlo o moc. Chtěli jsme vyhrát, utéct poslednímu rivalovi a dokázat, že jsme nejlepší. Realita předčila naše přání. Vyhrát venku 3:0 je vždycky skvělé. Vyhrát 3:0 na Spartě, to je bomba.
Pak už stačilo jen v sobotu bodovat s Baníkem. Je hezčí titul v propoceném dresu, nebo v teplákové soupravě?
Titul je krásný v jakékoli roli. Jen si myslím, že moje role není tak zásadní jako dřív.
Přitom času věnujete fotbalu víc.
O dost víc. Pokud beru fotbal jako práci, tak teď opravdu pracuju. Koukám na video, rozebírám hru soupeře, chystám standardní situace, věnuju se tréninku. Dřív jsem odtrénoval a šel domů. Teď jsem v šatně o hodinu dřív než hráči a odcházím dlouho po nich.
Ale titul máte, s Plzní už čtvrtý. Není to rutina?
Ne, protože každá cesta k titulu je jiná, specifická. Já to někdy zlehčuju a říkám: Většinou s Plzní vyhrajeme, sem tam remíza a někdy rupneme. Ale ve skutečnosti je každý zápas těžký. I ten poslední s Baníkem. Ať si myslíte cokoli, i na soupeře ze dna tabulky se musíte soustředit. To rozhoduje. Jakékoli podcenění se vymstí. My jsme sezonu zvládli nejlíp, proto jsme mistři.
Zlatí držáciDavid Limberský Daniel Kolář František Rajtoral Roman Pavlík Pavel Horváth |
Nesouhlasíte, že by Plzeň vyhrávala rutinně?
Ne. Naučit se vyhrávat není jednoduché. Spousta zápasů se vyhrává v hlavě. Plzeň má vítěznou mentalitu, což je základ úspěchu. Kluci nesnášejí porážky už v tréninku, když hrají o lízátko nebo o medvídky. Pokud by jim bylo jedno, jestli na tréninku prohrají, muselo by se to logicky přenést do zápasů.
To je polemika s názorem, že Plzeň už není tak hladová jako dřív.
Celý klub je nacucaný vítěznou mentalitou. I když máme taky klidnější hráče, většina je těch, kteří porážky nesnášejí.
Brankář Kozáčik vychytal 14 nul, útočník Ďuriš vstřelil 15 gólů, záložník Kovařík má bilanci 6 + 9. Jaká je největší plzeňská zbraň?
Nerad vyzdvihuju jednotlivce, protože fotbal je týmová hra, ale v Plzni je výrazná slovenská stopa. Jinde mají Chorvaty, Bosňany, Afričany. Nám stačí skvělá zkušenost se Slováky. Po stopách Bakoše a Čišovského jsou tu Matúš (Kozáčik), Michal (Ďuriš) a Patrik (Hrošovský). Nebojím se říct, že na českou ligu jsou to výjimeční hráči. Rozdílový faktor.
Ale co když odejdou? Hrošovský s Ďurišem mají nabídky z ciziny. A pokud se jim povede mistrovství Evropy...
O tom se můžeme bavit, až to nastane. Já věřím, že do poháru půjdeme minimálně stejně silní jako teď.
Vyhráli jste šestnáctý zápas v řadě, což je nový rekord české ligy. Jak se to dělá?
Kdyby existoval univerzální recept, tak vyhrává každý. U nás platí omletá věta: Připrav se co nejlíp na nejbližší zápas! Nepřeskakuj, nemysli na to, co přijde za měsíc. S maximálním soustředěním a důrazem jsme se chystali na každého soupeře zvlášť a vyplatilo se to. Hráči si ověřili, že to, co mají hrát, vážně funguje.
Vnímali jste dohady, že Plzeň je protežovaná mezi rozhodčími?
Já se nanejvýš podívám na internet v telefonu, abych věděl, co se děje ve světě. Nerochním se v českých novinách. Úplně mě míjejí spekulace, kdo komu připískává. A myslím, že kluci, kteří tu působí podobně dlouho jako já, jsou taky vyléčení. Ať se napíše cokoli, náladu nám to nekazí. Mění to náladu okolo nás.
To je pravda. Už nejste ta kometa, které všichni fandili. Spíš jste mnohým trnem v oku.
To je normální, když se držíte tam, kde nejvíc fouká. Máme za sebou skvělé sezony, což ze začátku přinášelo nadšení. Teď jsme možná trochu okoukaní a hledají se na nás vady. Veškeré chyby rozhodčích v náš prospěch se strašně propírají. A já se tomu ani nedivím.
Teď jste ironický?
Ne, mluvím vážně. V novinách se napíše leccos. Když pak žijete s cejchem, že jste zlý, těžko se ho zbavujete, protože lidé věří tomu, co čtou. Neznají vás, ale úsudek mají hned. Já můžu mluvit za kabinu a vím, že jsme se každý den snažili, abychom byli nejlepší. Zvenku se na nás hledají chyby, přitom my nejsme zlí, my jsme mistři!
