„Smiřuju se s tím, že moje loučení pokračuje. Vím, že právě v Jablonci bude nostalgie pracovat na plné obrátky,“ říká 39letá legenda české ligy. Ačkoli Horváth na podzim vypadl z plzeňské sestavy, motivaci má obrovskou. Z poslední sezony chce titul.
I kdybyste v Jablonci vyhráli, titul bude pořád daleko. Jak vnímáte nedělní šlágr?
Jako zápas, který nic nerozhodne. Body by nám mohly přinést snad jen psychologickou výhodu, ale stejně nás dalších čtrnáct kol nemine. Když jsme před měsícem porazili Spartu, hned jste nás viděli jako mistra. Ale následným výbuchem v Jihlavě ta výhra ztratila lesk.
Horváthovy kluby a titulPlzeň Po 15 kolech má 35 bodů a podzim ukončí zítra v Jablonci. V případě vítězství konkurentovi odskočí a bude králem podzimu. Sparta Jeho bývalý zaměstnavatel, odkud odcházel ve zlém, ztrácí na první Plzeň jen bod. Hraje o postup v Evropské lize i o obhajobu titulu. Zítra v Jihlavě. Jablonec Ještě nikdy titul nezískal, teď má skvěle rozehranou sezonu. Na lídra ztrácí dva body, a jestli ho zítra porazí, bude mít navrch. |
Co z toho plyne?
Že liga je strašně dlouhá. Můžete zakopnout, můžete se zvednout, ale teď se prostě nerozhoduje.
Ale zápas to bude peprný. Zvlášť pro vás, že?
Hlavou mi poběží vzpomínky na kudrnatého jelimánka, který si myslel, že mu patří svět. Před dvaceti lety jsem v Jablonci začínal. Na vedlejším hřišti byla ještě škvára, a když pod ní zapnuli umělé vyhřívání, vypadl proud v celém Jablonci.
Takových historek máte víc?
Spoustu a většina z nich nepatří do novin. I když moje kariéra končí a hraju zřídka, nejsou pro mě výjezdy na venkovní zápasy obyčejné, všude se vyrojí vzpomínky. Teď znovu potkám čtyři chlapy, kteří mě jabloneckou štací provedli.
Povídejte.
Mirek Pelta, prezident. Petr Majer, vedoucí. Zdeněk Novosad, masér. Libor Hanuš, doktor. Všichni zažili jablonecké vzestupy a pády, boje v pohárech, přestavbu stadionu. Je jim o dvacet let víc a mně přijdou pořád stejně staří. Zato já mám šedin, že je nespočítám.
Jaké to bylo, když se slavná jablonecká generace sešla, aby předloni zavzpomínala na historický postup do ligy z jara 1994?
Celý den jsem byl nervózní, jak to bude vypadat. Pak jsem uviděl Romana Sokola a došlo mi, že to bude fajn zábava. Roman mě kdysi zaučoval, byl o 17 let starší. Pamatuju, když jsem jako bažant seděl u večeře a slyšel, jak dědek Sokol povídá: „To je jasný, levého záložníka bude hrát ten novej mladej.“ Tehdy jsem pochopil, že mě Jablonec přijal, že mám na to, abych hrál ligu.
Prý se Jablonec letos v březnu vyptával, jestli byste se nevrátil.
No... Pelťák něco nadhodil a já chvíli přemýšlel, jestli by to fungovalo. Docela mi zalichotilo, že má někdo zájem o důchodce. Ale Plzeň mi dala najevo, že jsem pořád důležitý, že o mě stojí, že mi připraví pozici i po skončení kariéry. Navíc jsem tu zažil nejkrásnější období.
Zato v Jablonci telecí léta, plno lumpáren i romantického fotbalu. Překvapuje vás, kam se klub vypracoval letos?
Ani ne. Ve hře jsou dvě místa do Ligy mistrů, což dlouho nebylo. Každý klub, který je ekonomický silný, by se měl o to prát. Jablonec není výjimka, protože šéf Pelta hodně investoval a Jarda Šilhavý je výborný trenér. Sedlo si to, kluci hrají dobře. Neříkám sice, že útočí na titul, ale na Ligu mistrů určitě.
Nepřipomíná vám to Plzeň před čtyřmi pěti lety?
Velmi. Myslím, že pro menší, regionální kluby jsme vzorem.
Vy sám jste si poslední sezonu představoval jinak. Zatím jste hrál jen 108 minut. Přidáte další v Jablonci, když vám vypadl kvůli operovanému kolenu Hořava?
To nevím, záleží na trenérovi. Já jsem připravený a vlastně taky smířený s tím, že minut ubylo.
Nemrzí vás odcházení ze scény?
Zvykám si. Přijal jsem fakt, že přichází konec, ale pořád jsem hráč a nebaví mě jen trénovat. Ještě bych rád měl na konci týdne zápasový vrchol. Pokud by se situace nezlepšila, asi bych chtěl na jaře odehrát co nejvíc zápasů za Domažlice ve třetí lize. Ale chtěl bych být u toho, až budeme s Plzní bojovat o titul, a ještě jednou ten pohár zvednu nad hlavu. To by byla nejhezčí tečka.
