„To, co předvedli Němci a Italové, to byla jedna velká ostuda fotbalu na takovém šampionátu. Jestli je fair play, že hrají na to, aby prohráli 0:1... To přece do fotbalu nepatří. Někdo by s tím měl něco udělat, když se to týká takové velké země, jako je Německo,“ řekl Hapal novinářům po zápase, který připravil jeho svěřence o možnost postoupit jako nejlepší tým z druhých míst.
Na tiskové konferenci český kouč zadržoval slzy. „Jsem neskutečně zklamaný. S velkým respektem vůči Španělům a Angličanům pro mě tohle mistrovství končí, protože už se na ně dívat nebudu. Pokud by se Španělé a Angličani dostali do finále, tak se na to rád podívám, ale jinak už se dívat nebudu,“ prohlásil.
Trenér Hapal však pominul jednu zásadní věc, byť z něj tryskaly emoce a nebyl úplně soudný a objektivní. Italští i němečtí hráči přece na hřišti nemohli vědět, jestli se Čechům nepovede zápas otočit.
Češi chtěli vyhrát za každou cenu, třeba i o gól, důstojně zakončit základní skupinu, mít šest bodů a říct si, že udělali maximum. Proti Dánům měli v druhém poločase mraky šancí, ještě v 90. minutě za stavu 2:3 pořád nebylo nic ztraceno. Pokud by do té doby vyrovnali, měli by čtyřminutové nastavení na čtvrtý gól. Podobný obrat Hapal ve své bohaté kariéře nikdy nezažil?
Ne, Italové se museli klepat do chvíle, než dal dánský obr Zohore na 4:2. Pokud by totiž Češi nad Dánskem o gól vyhráli, do semifinále by postoupili Slováci a Němci. Italové by na turnaji stejně jako Češi skončili.
