Přednost dostalo jeho současné zaměstnání, které nemá s fotbalem nic společného. Dnes jako šestačtyřicetiletý pracuje v expedici Hradeckých pekáren. "Rád bych jel, ale práce je práce. Na Silvestra jsem tam byl do tří," vysvětluje jeden z nejslavnějších fotbalistů hradecké historie s nezpochybnitelným místem v síni slávy tamního klubu má ve svém fotbalovém životopise dva tituly v pražské Spartě, zajímavé angažmá v Japonsku a čtyři reprezentační starty.
Černý patřil dvacet let k obávaným českým útočníkům a výborným střelcům. Dlouho to ale mohl dokazovat "jen" v tehdy většinou druholigovém Hradci Králové. Až v roce 1990, když už mu bylo osmadvacet let, se vyšvihl do 1. ligy. A hned do mistrovské Sparty. Po dvou letech se přesunul do Japonska, po dalších dvou už byl opět doma.
Slávu mimo Hradec si tak užíval jen něco přes čtyři roky. "Nestěžuji si. Vždycky to může být lepší, ale já jsem spokojený," říká Černý. V Hradci si svoji profesionální kariéru prodloužil ještě o sedm let. Když ji v roce 2002 ukončil, zkoušel u fotbalu zůstat.
Působil jako amatér v nižších soutěžích a byl zaměstancem hradeckého klubu. Ještě nedávno dostal nabídku hrát závodně - na okresní úrovni. "Už jsem odmítl, chodím jen na malou kopanou," přiznává.
S fotbalem jako svým zaměstnáním se ale rozloučil ještě mnohem dříve. Z uznávaného hráče se nestal ani trenér, ani fotbalový činovník, v Hradci to zkoušel jen několik měsíců. "Nikdy jsem neměl ambice ve fotbale dělat něco jiného než ho hrát. Možná bych si zvykl, ale asi na to nemám povahu," vysvětluje.
Hradecký klub ale bez jména Černý nezůstal. V květnu 2002, když se v utkání s Blšany Pavel Černý starší s profesionální kariérou loučil, uvedl na prvoligovou scénu svého syna.
Tehdy šestnáctiletý mladší dorostenec si v sestavě se svým otcem zapsal několik minut v nejvyšší soutěži a zahájil tím působení třetí generace této rodiny v prvním hradeckém týmu. Také jeho dědeček totiž hrál za Hradec, a dokonce s ním v sezoně 1959/1960 získal mistrovský titul.
Po šesti letech, během kterých se Pavel Černý mladší vypracoval v oporu druholigového mužstva, následuje svého otce i děda do nejvyšší soutěže, a to díky půlročnímu hostování v Jablonci. "Je to konečně první liga," vyjádřil nad tím své potěšení Pavel Černý starší.
