„Představil jsem se jako Pavel, ale od prvního tréninku mi spoluhráči říkají Rum. Hlavně ti starší, kteří přezdívku znají. Ti mladší to však pochopili taky brzo,“ říká dvaatřicetiletý Černý.
Stihl jste se už adaptovat na nové prostředí?
Zvykám si pomalu, ale jistě. Fotbal je všude stejný. Chtějí tu hrát hodně po zemi. Tréninky se nijak neliší od jiných týmů. V tom rozdíl není. Zatím jsem tedy nepocítil, že by byla nějaká potíž, mohu být spokojený.
Už vám trenér sdělil, jaká má být vaše úloha v týmu?
Mluvili jsme spolu krátce, kde mi nastínil, co Pardubice praktikují za styl, co chtějí po mně a na kterých postech bych se měl pohybovat. Shodli jsme se a teď už je jen na mně, abych očekávání naplnil.
V první přípravě jste hrál pod hrotem, v předešlém působišti v Hradci zcela vpředu. Vyhovuje vám, když se můžete více zapojit do kombinace?
Každý soupeř je jiný, někdy je lepší být na hrotu, jindy více stažený. Tady se čeká, že ve středu hřiště budeme s klukama rotovat. V té úvodní přípravě (výhra 2:0 nad juniorkou Liberce) to bylo v pohodě. Mluvili jsme na sebe a takto by to mělo vypadat.
Od konce sezony do začátku přípravy byla krátká pauza. Zamlouvá se vám, že úplně nevypadnete z tempa?
Měl jsem přestávku snad měsíc, takže jsem si od fotbalu pěkně odpočinul. Vyčistil jsem si hlavu, abych chytil motivaci. Nechci tu skončit po roce a rád bych pokračoval třeba dva tři roky. Myslím, že na druhou ligu bych měl stačit. Nicméně každý začátek přípravy bolí. Doufám, že tréninkové dávky budou ve stejném množství jako doposud, jelikož to se dá zvládnout.
Měl jste pět nabídek k přestupu. Patřila mezi ně i Olympia, kam v minulosti odešlo již několik bývalých Votroků?
Byla mezi nimi, ale po zvážení všech možností a toho, že se stěhují do Prahy, kam bych musel dojíždět, jsem upřednostnil Pardubice. Sem to nemám daleko. Jsem rád, že jsme se domluvili. Kluci jsou tu výborní. Věřím, že jsme se rozhodl dobře a důvěru tady splatím.
„Skousnu-li“ by fanoušci Hradce přestup bývalého kapitána do Olympie hůře než sem?
Tak Olympia už není ani hradecký klub. A z pohledu fanoušků bych v tom neviděl problém. V Hradci jsem byl v podstatě nechtěný. Nebyla mi nabídnuta smlouva a chtěl jsem hrát dál. Tady o mě stáli. Od první schůzky jsme byli téměř domluveni.
Vnímal jste, že v Hradci ztrácíte podporu fandů třeba i kvůli tomu, že vás předchozí trenéři stavěli do útoku, ale góly jste nedával?
Nepřicházeli ode mě, ani i od jiných. Šance jsem měl. Ale takový je fotbal. Kdybych se měl pitvat v každé negativní reakci, mohl bych se na to vykašlat.
