„Udržovat se musím a jenom procházky nestačí,“ směje se levonohý šikula, který v minulosti získal pět rakouských titulů s Innsbruckem a Salcburkem. Předtím si zahrál ligu za Plzeň, jednu sezonu působil i ve Spartě či německém Karlsruhe.
Zasteskne se vám občas po světě velkého fotbalu?
Bylo to krásné, bylo toho hodně. Ale teď už jsem rád, že kariéra skončila. Už dávno začal jiný život a já mám teď víc času sám pro sebe.
A na zápasy, kde jde o radost...
Tyhle „srandamače“ mě moc baví. Nejde o výsledek, lidi jsou spokojení, vidí spoustu gólů. Hodně jsem si užil McDonald ́s Cup, kde se na nás dívala strašná spousta dětí.
Jaké to bylo zahrát si na Svátku fotbalu s Pavlem Nedvědem?
Je vidět, že by klidně ještě teď mohl hrát fotbal na dost vysoké úrovni. Kdyby tedy chtěl... Každý viděl, jak na sobě stále pracuje, i když těch povinností v Juventusu má hodně.
Vzpomněl jste si v tu chvíli na další světové hvězdy, proti kterým jste v kariéře nastoupil?
To víte, že jo. Hodně rád vzpomínám na zápasy s Valencií, tehdy tam byl gólman Caňizares nebo Gaizka Mendieta, v té době špičkoví Španělé. Zahrál jsem si proti Realu s Morientesem a Raúlem, proti Fiorentině, přátelák s Bayernem Mnichov, Evropskou ligu... Určitě je na co vzpomínat.
A k tomu vypadáte pořád stejně. Jak si udržujete fyzičku?
Hraju pravidelně za Starou gardu Viktorky, občas i Sparty. A chodím na tenis, ten mě hodně baví. Hrály ho obě mé dcery, bohužel už skončily a zůstal jsem u něj jenom já. (úsměv) A teď doma v Malesicích zakládáme béčko, do toho mě ještě přemluvili, snad to zvládnu.
McDonald ́s Cup už jste jako malý kluk nestihl, že?
Bohužel. První ročník se hrál v roce 1998, to jsem už akorát z Plzně odcházel do Rakouska. Jsem přece jen trošku starší generace. Ale musím říct, že když jsem viděl ty kluky, záviděl jsem jim. Takhle velký turnaj a k tomu jako první cena cesta na Juventus, to je velká paráda.
