Jenže pak do hry zasáhl osud.
Plzni se tady zranil Marek Hanousek, a tak si stáhla Hrošovského zpátky. „Je pravda, že minulý rok byla ta zima hektická,“ usmál se dvaadvacetiletý záložník, když odpovídal v rozhovoru pro MF DNES.
Jeho role v plzeňském týmu se za rok změnila k nepoznání. Z talentovaného mladíčka, který jen občas nakoukl do sestavy se stala jedna z opor. A nejen v Plzni rostla jeno cena, v závěru roku měl premiéru i ve slovenské reprezentaci.
Antalya bývá oblíbeným turistickým letoviskem. Vyrazil byste sem na dovolenou nebo máte jinou oblíbenou destinaci?
Umím si představit, že bych sem vyrazil s přáteli v létě na dovolenou. V Beleku se mi líbí. Jinak žádnou speciální destinaci, kde bych chtěl trávit dovolenou, nemám.
V AKCI. Takhle Patrik Hrošovský zabojoval o míč, na druhém snímku se raduje z gólu.
Váš příběh se často přirovnává k tomu Vladimíra Daridy. Myslíte si vy osobně, že jste si něčím podobní?
Možná tak jedině výškou. I když i ve hře bych našel nějaké podobné vlastnosti.
Co z těch jeho byste chtěl mít?
Asi abych toho dokázal na hřišti tolik oběhat jako on.
Rok 2014Jak startoval kariéru |
Darida po odchodu z Plzně válí v bundeslize. Lákala by vás taky?
Jasně, že ano. Německý fotbal obdivuji. Jednou bych si bundesligu rád zahrál, ale teď to není aktuální.V Plzni jsem po všech stránkách spokojený.
Máte možnost učit se od Pavla Horvátha, který je v Plzni ikonou. Souhlasíte?
Pavel má výjimečnou techniku a fotbalové myšlení, jako asi nikdo v Česku. Nesmírně cenný je i tím, jak dokáže stmelit kabinu, nastolit pozitivní atmosféru.
Dá se říct, že jste od něho postupně přebral dirigentskou taktovku. On umí spoluhráče i pořádně seřvat, ale vy se mi nezdáte jako takový typ.
Je pravda, že to mi příliš nejde. Snad se to s přibývajícím věkem a zkušenostmi zlepší. Ale i teď se snažím na hřišti hodně mluvit, povzbuzovat spoluhráče.
I to je zapotřebí, když na rozdělujete přihrávky takovým ostříleným borcům, jako jsou Limberský, Petržela či Kolář a teď nově i Mahmutovič?
Je fakt, že hrát s takovými borci je radost. Oni mají dostatek zkušeností, já se od nich můžu hodně naučit.
Do Viktorie jste přišel jako sedmnáctiletý mladíček. Už se za tu dobu cítíte alespoň trochu Plzeňákem?
To víte, že ano. Vždyť jsem tady dodělával i střední školu, mám v Plzni hodně známých. Zvykl jsem si tady. Můžu říct, že je to můj druhý domov.
Ten původní máte na Slovensku, kam tam rád vyrazíte?
Když už jsem na Slovensku, tak jsem rád, že můžu být doma. Během sezony tolik příležitostí není, takže si užívám rodinu.
Když jste poprvé nakoukl do kabiny áčka, už byla v Plzni poměrně silná skupina Slováků, pomohlo vám to?
Nevím, jestli mi to nějak pomohlo, český a slovenský jazyk jsou velmi podobné řeči. Já už byl navíc v Plzni delší dobu. Přesto bylo příjemné potkat tady krajany.
Česko-slovenský duel
|
Nemrzí vás, že teď už jste zůstal jen vy a gólman Matúš Kozáčik?
Trochu ano. Michal Ďuriš je na hostování, teď odešel i Marek Bakoš. Ale takový je fotbalový život.
Od začátku přípravy je celý mančaft hodně spolu, nehrozí ponorková nemoc?
Myslím, že ne. Tréninků a společně stráveného času je sice hodně, ale ve Viktorce je skvělá parta.
S kým vy teď na soustředění trávíte nejvíc volného času?
Často hrajeme FIFu na pokoji se Standou Teclem a Honzou Kovaříkem. Ještě si rád popovídám s Honzou Baránkem.
Jak si ještě, kromě fotbálků na počítači, krátíte čas mezi tréninky?
Rád si i něco přečtu, ať už knížku nebo časopis..
Dnes hrajete proti Legii Varšava, kde působí váš parťák ze slovenské jedenadvacítky a teď i reprezentačního áčka Ondrej Duda. Těšíte se na setkání? Nejste už spolu nějak v kontaktu?
Už jsme byli na kávě, přímo tady na hotelu. Probrali jsme, co je nového. Došlo i na nějaké to hecování před zápasem.