Z trávníku odcházel za potlesku tribun v 70. minutě, takže při nervózním závěru sledoval dění se zbytkem spoluhráčů již na lavičce.
"Šlo tam už trošku o nohy", říká osmnáctiletý útočník Dominik Fusek.
Obrana Karviné hrála důsledně a prakticky bez chyb. Bylo těžké se proti ní prosadit?
Věděli jsme, že nemají zrovna nejrychlejší stopery, a proto jsme chtěli hrát balony po zemi mezi ně. Nakopávané míče by neměly moc smysl, protože obránci byli vysocí a hráli dobře pozičně. Dostávali jsme se přes ně, akorát jsme neproměnili naše šance.
Vy sám jste měl velkou příležitost, kdy jste přesprintoval obránce, ale pokus o přelobování vyběhnutého brankáře nevyšel. Nemrzí vás, že jste zvolil takové technické řešení?
Dostal jsem to výborně od Péti Kudrny, ale měl jsem míč moc na dlouhou nohu a nakonec gól nedal. Ani jsem gólmana přehazovat nechtěl. Plánoval jsem střílet po zemi, ale míč mi nějak skočil. Mrzí mě to, ale snad příště.
Nastoupil jste od první minuty, ale nervozita vás očividně nesvazovala…
Dneska vůbec. Těšil jsem se na to, že jsem dostal možnost nastoupit po delší době od úvodu. Chtěl jsem příležitost chopit za pačesy a ukázat trenérovi, že se snažím a chci hrát v základu.
Závěr zápasu byl hodně emotivní. Na hřišti už jste v tu dobu nebyl. Oddechl jste si trochu, když jste viděl, co se na hřišti děje?
No šlo tam už trošku o nohy. Musel jsem se už nechat vystřídat. Trenér se mě ptal, jestli jsem v pohodě. Říkal jsem mu že jo, ale pak jsem udělal dva rychlé sprinty a řekl si tak a konečná (smích). Pak když jsem si sedl na tu lávku, tak jsem byl rád, když jsem viděl, co se na hřišti děje.
