"Chtěl bych vidět Baník, jak poráží Barcelonu," zpívá Jaromír Nohavica. Zatím zůstává jen u chtění, kdyby však Nohavica fandil Spartě, přání už by se mu vyplnilo. Nejde ale jen o Barcelonu, kterou Sparta zdolala poprvé už v roce 1921. Během sto dvaceti let sehrála se zahraničními soupeři tolik památných zápasů... Tady jsou aspoň některé z nich.
Vraťte nám Piláta!
Rok 1920 před pár hodinami skončil, někde ještě doznívaly silvestrovské oslavy. Ne tak na stadionu ve španělském Bilbau, kde v novoročním čase hrála Sparta. V prvním utkání zvítězila 3:1 a její výkon vyvolal u místních nadšení.
120 let SpartyPříběhy z historie Dnes, přesně 120 let od založení, představuje: Slavná utkání se zahraničními soupeři |
"Vidět hrát Káďu, Jandu, Piláta, Mazala a celý ten božský soubor fotbalových umělců znamená pro sportovce totéž, co Neapol pro cestovatele. Vidět a umřít! Ale umřít by bylo přece jen škoda; to by znamenalo už nikdy neuvidět Spartu," psal zpravodaj listu La Gaceta del Norte.
Pak přišel odvetný zápas. Sparta znovu na hřišti vládla, bavila technickými kousky a góly... A španělské publikum jí začalo fandit. Když rozhodčí nesmyslně vyloučil Václava Piláta, diváci zuřili. "Nikam nechoď, vrať se tam," postrkovali sparťanského útočníka, který už poslušně mířil do kabin. Kapitán Káďa o milosti nechtěl slyšet a sám poslal gestem Piláta ze hřiště. A Sparta i bez něj vyhrála 4:1.
Fanoušci přelézali zdi
Středoevropský pohár vyhrála Sparta třikrát - v letech 1927, 1935 a 1964. V prostředním případě to měla možná nejtěžší, ve finále totiž čekal Ferencváros Budapešť, tehdy téměř neporazitelný. První zápas v Maďarsku, to byla pro sparťany cesta peklem. Na zastřižený trávník zapomeňte, hrálo se na škváře prosypané pískem a plné hrbolů. I proto domácí vyhráli 2:1.
Předchozí díly seriáluSlavné příběhy minulosti |
O odvetu byl takový zájem, že se Sparta musela přesunout na strahovský Masarykův stadion. Během hodiny se prodalo všech 55 000 lístků a ti, na které se nedostalo, v zoufalství přelézali zdi. Na stadionu pak povalili bariéru, takže utkání sledovali přímo z běžecké dráhy u hrací plochy.
Před poločasem se trefil sparťan Faczinek, po pauze ještě dvakrát rozjásal Strahov Belgičan Braine, nejlepší cizinec, který kdy ve Spartě byl. Sotva se dohrálo, fanoušci se nahrnuli na trávník. Oslavovali hráče, ale i anglického rozhodčího Fogga, který utkání zvládl na jedničku. A stadionem ještě dlouho znělo: "Ať žije železná Sparta!"
Real vyřadil dorostenec
Po strádání v 70. letech se na začátku dalšího desetiletí Sparta začala zvedat. V roce 1983 skončila v lize třetí a zajistila si účast v Poháru UEFA. Pohár mistrů to sice nebyl, ale kdyby tak sparťané tušili, jaký zážitek jim tahle soutěž přinese...
Los se s nimi nepáral: hned v prvním kole šli proti Realu Madrid. Začínalo se v Praze za krásného slunečného počasí, před plným stadionem. Góly Chovance, Procházky a Grigy sice přihrály Spartě vítězství 3:2, ale: "Byl to nešťastný zápas. Už bychom tu měli vyměnit tyče," litoval trenér Václav Ježek.
Oprávněně. Sparta mohla a měla vyhrát větším rozdílem, jenže míče létaly těsně vedle branky a hlavičku Procházky zastavilo břevno. Sparťané proto před odvetou v postup příliš nedoufali. V Madridu navíc inkasovali jako první, poločas hráli v deseti bez vyloučeného Beznosky. A Ježka napadla šílená, ale geniální myšlenka. Na hřiště vpustil neznámého čahouna, dorostence Skuhravého. Ten vyrovnal hlavou na 1:1 a vystřelil senzační postup.
Sparťanský útočník Horst Siegl (v bílém dresu vpředu) při souboji v utkání proti FC Barcelona.
Utkání Ligy mistrů FC Barcelona vs. AC Sparta Praha. (27. listopadu 1991)
Nebyl to apríl?
Na tažení nultým ročníkem Ligy mistrů dodnes sparťané nostalgicky vzpomínají. Nejvíc asi na 1. duben 1992, kdy na Letnou přicestovala Barcelona.
Co psaly noviny Byl den po aprílu a někteří novináři odvážně veršovali: "Žádný šprým - zase máme velký tým." I jiné titulky na zadních stránkách dnes už nažloutlých novin chválí "Heroický výkon Sparty". Více zde |
"Není to apríl?" ptali se fanoušci toho dne několikrát. Když v sestavě našli jméno debutanta Romana Vonáška. Když viděli, jak si Lumír Mistr u pravé lajny pohrává s barcelonskými hvězdami. A hlavně: když Horst Siegl 65. minutě napálil odražený míč a trefil vítězství 1:0.
"Co budu živ, nikdy nezapomenu na nadšené hlediště a ovace po zápase," říkal novinářům trenér Dušan Uhrin, který se jinak v silných slovech nevyžíval.
Na tahle utkání se opravdu nezapomíná. Kolik podobných asi ještě na sparťany čeká v budoucnu?
