Běhal po hřišti ve všech směrech, od jedné čáry ke druhé. Už v páté minutě oblafl hostující obranu bleskovou kličkou a vybojoval trestný kop. Z něj pak předložil Doškovi nabídku, již nešlo odmítnout, a výrazně přispěl k rychlému gólu.
Potom několikrát chytře vysunul Šustra nebo Doška, kteří hráli vpředu. Udělal s míčem přilepeným k noze pár rychlých kroků, pak jej zlehka podebral a padáčkem přelstil bránící val.
Hrál na místě, které v uplynulé sezoně patřilo takřka výhradě Milanu Svobodovi. Ten je však zraněn a nemohl nastoupit.
"Taktika se přesunutím Pacandy moc nezměnila," řekl kouč Karel Večeřa. "Jsem s jeho výkonem spokojen, v prvním poločase byl spolu s Abrahámem naším nejlepším hráčem."
Po přestávce si Kotajk Pacandu lépe střežil, nedal mu tolik prostoru. "Hodně se ve druhé půlce zatáhli, bránili v desíti lidech. Bylo těžké se proti takové přesile prosadit," řekl po zápase Pacanda.
I jeho hra postupem času těžkla, souběžně s tím, jak se přestávalo dařit týmu, blednul i Pacanda.
Měl radost, že může hrát za hroty. Už dřív se svěřil, že ve středu pole má víc místa a že může snáz rozjet útok.
"Nejsem tak důsledně bráněn, a to mi vyhovuje," říkal. V sobotu však s výkonem úplně spokojen nebyl. "Zahráli jsme průměrně, neměli jsme dobrý pohyb. Kdyby se hrálo třeba po měsíci přípravy, bylo by to určitě lepší," soudil.
