"Nervozita na mě nedoléhá. Snažím se hrát fotbal a nad ostatním nepřemýšlím," sděluje 190 centimetrů vysoký stoper. I díky němu si Zbrojovka z prvního jarního duelu na Slavii odvezla bod.
Zatímco na podzim se její obrana hroutila pokaždé, když na ni někdo jen trochu zatlačil, nyní brněnská defenziva vydržela stálý nápor soupeře bez větších trhlin. Až na jeden gól Slavia téměř žádné šance neměla.
Očima trenéraReného Wagnera "Dominikovy přednosti jsou hlavně v tom, že ví, co má dělat a jak to má dělat. Ať už na hřišti, nebo mimo něj, jeho fotbalová i klasická inteligence jsou na vysoké úrovni. Velice dobře se umí přizpůsobit jak týmu, ve kterém hraje, tak i soupeři na hřišti. Má výbornou kopací techniku i hlavu, jako defenzivní hráč umí dobře zakončit - u mě v dorostu dal hodně důležitých gólů. Měl by ještě trošku zapracovat na dynamice a rychlosti, ale na to je potřeba určitý čas. Pokud se něco špatného nestane, mohl by to dotáhnout až do reprezentace." |
"S klukama jsme si vzájemně pomáhali, jeden za druhého jsme bojovali. Když někdo něco pokazil, byl tam druhý, co to napravil," pochvaloval si Simerský. "Šli jsme do zápasu s bojovností, jiná cesta ani není."
Proměna v organizovaný a odhodlaný spolek byla znát na celé Zbrojovce. Byl to ale právě blonďatý mladík, kdo svým hlasem dirigoval spoluhráče.
"Hrál jsem stopera, a ten musí řídit obranu a celou hru. Trenéři říkají, ať se toho nebojím, tak se snažím na spoluhráče mluvit," líčí Simerský. Přes jeho obdivuhodnou herní jistotu je znát, že pokřikování na zkušenější kolegy není jeho oblíbená kratochvíle.
"Troufl" by si třeba na veterána Richarda Dostálka? "Asi bych musel, i když mi to radost nedělá. Ale v zápase se nad tím nedá přemýšlet, musíme na sebe řvát a poslouchat se," oznamuje rodák z Otrokovic.
Ten do ligy vlétl na podzim, termín "vlétl" v tomto případě opravdu odpovídá. Žádné rozkoukávání na lavičce, Simerský v Plzni okamžitě skočil do základu.
"Bylo to docela narychlo, ještě týden předtím jsem hrál za dorost. Že budu v základu, jsem se navíc dozvěděl až v den zápasu, takže jsem ani neměl čas nad tím přemýšlet," vzpomíná Simerský. "Snažil jsem se hrát svou hru a nedíval jsem se na to, jestli hraju za chlapy nebo za dorost. Mezi muži je fotbal samozřejmě důraznější, ale na to si každý musí zvyknout sám. Mně to asi bude ještě chvíli trvat, ale snad si to osahám a bude to lepší."
Zadostiučinění kvůli rodině Výkony Simerského, který ve Zbrojovce nejprve hrál defenzivního záložníka, jsou ale víc než dobré už teď. Kde se to v tom klukovi bere?
Na to odpovídá trenér brněnského dorostu René Wagner: "Moc dobře ví, co chce, a taky co pro to udělat. Někteří kluci, i když jim to vykládáme, to sice taky vědí, ale pořád netuší, jak se k tomu mají postavit a co všechno pro to musí udělat.
Fotbalově by na to měli, ale hlava jim to nebere. Dominik to ale má v hlavě perfektně srovnané, což je jeho největší přednost."
Nejen přehledem na hřišti se tak Simerský podobá jinému brněnskému talentu Mariu Holkovi, který už to dotáhl i do reprezentace. Společný mají také přístup a pokoru.
Simerský, který svůj čas dělí hlavně mezi fotbal a školu, například svůj raketový rozlet bezděčně komentuje slovy: "Je to pro mě zadostiučinění i kvůli rodině. Tolik roků se mi věnovala a jsem rád, že to k něčemu bylo."
