Stoper Vysočiny zvládl přípravu, zdravotně je fit – a navíc byl zvolen novým kapitánem.
Na pravé ruce, kousek nad zápěstím má jihlavský obránce Ondřej Šourek tmavou barvou vytetovaného draka.
„To mám z mládí,“ usměje se.
Pohlédne na ruku a vzápětí vážněji připojí: „Nemá to žádný zvláštní význam. Ani to není nějaké krédo. Prostě se mi to líbilo.“
Kérky jsou v současné době zejména mezi mladými hitem. Hlavně fotbalisté jsou pověstní tím, že salony navštěvují často.
„Ale myslím, že teď je to populární celkově mezi lidmi, nejen mezi fotbalisty,“ namítne.
Svého rozhodnutí zpětně nelituje: „Nevadí mi to. Jsem s tím sžitý a nemám s tím problém, že bych to třeba chtěl nějak sundávat.“
Šourek vnímá, že se společnost za poslední léta proměnila.
A s tím se také liší pohled na tetování.
Druhý nejstarší hráč kádru, jemuž je v současné době 32 let, srovnává: „Dřív, když měl někdo kérku, byl pomalu kriminálník, dnes už je na t o mezi lidmi odlišný názor.“
Nový kapitán = logická volba
K tetování teď Šourkovi na pravé ruce přibude jedna novinka.
Kdepak, žádný další „obrazec“. Jen se stal novým kapitánem FC Vysočina, a tak bude nosit na své paži kapitánskou pásku.
„Hráči si Ondru zvolili v anonymní volbě,“ prozradil při sobotní generálce trenér Michal Hipp.
Volba Šourka je rozumná.
A také logická.
Tak zaprvé patří k těm nejzkušenějším, které momentálně Jihlava v kádru má. A obecně platí – ačkoli výjimka v podobě někdejšího mladého kapitána Tecla potvrzuje pravidlo – že kapitány většinou bývají zvoleni starší hráči.
A zadruhé má Šourek ke klubu vztah jako málokdo jiný. Vždyť na Vysočině fotbalově vyrostl, již v roce 2000 v Jihlavě nosil druholigový dres a byl také u historicky prvního postupu do ligy.
Navíc – a to lze považovat za důvod číslo tři – je Šourek inteligentní a vysokoškolsky vzdělaný, tudíž od něj lze očekávat rozumnější přístup.
Zdaleka ne ve stylu někdejšího sparťanského raubíře Tomáše Řepky.
Nový kapitán Jihlavy rovněž působí klidně. Každou odpověď do médií pečlivě zvažuje, aby nepoškodil sebe, klub ani spoluhráče.
Ze své nové role v šatně je potěšen, ačkoliv si uvědomuje její nesporný význam: „Samozřejmě cítím zodpovědnost.“ A rozpovídá se: „Člověk bude najednou ve styku s médii, takže budu muset odůvodňovat ať už ty příjemnější, tak i ty méně příjemné věci. Také budu mít další povinnosti v zápase. Jsem i v častějším kontaktu s trenéry.“
Jinak ale, jak sám dodává, pro něj vše ostatní zůstane veskrze stejné.
Operace, pak dlouhá pauza
Cesta sem, až ke kapitánské pásce, ovšem byla poměrně spletitá.
Ještě před pár měsíci, kdy jihlavský srdcař laboroval se zraněnou Achillovou šlachou, se často spekulovalo: Nastoupí vůbec ještě?
Šourek nebyl k dispozici od konce ledna loňského roku. Nejprve lékaři zkoušeli léčbu bez operace, když to ale nepomáhalo, v květnu musel na sál.
„Pak jsem prakticky dva měsíce nemohl nic dělat,“ vzpomíná si.
Když najednou sportovec, který je zvyklý na každodenní tréninkový režim, zničehonic omarodí, projevit se to musí na psychice. Hlava těžko vstřebává takovou změnu.
„Nic příjemného,“ kývne.
Nebylo by překvapením, kdyby zvažoval: nemám to zabalit?
Na takové myšlenky však podle Šourka nedošlo: „O konci jsem vůbec nepřemýšlel. Spíš naopak. Byla to pro mě taková motivace, abych se dostal zpátky a mohl hrát. Měl jsem jasný cíl před sebou.“ Během volna tak alespoň mohl trávit více času s rodinou.
Mezi fotbalisty jsou rovněž populární počítačové hry.
„Na ty já nejsem, “ přiznává.
Nejlépe se prý odreaguje především aktivním sportem. Třeba běháním.
Kariéru nekončím
Jakmile po dvouměsíčním volnu znovu začal s tréninkem, na stadionu naopak mnohdy trávil delší dobu než ostatní hráči. To máte rehabilitace, prohlídky, individuální tréninky...
„Zatímco hráči měli třeba jeden trénink za den, já měl dvě procedury, musel za fyzioterapeutem a ještě trénovat,“ popisuje, jak vypadal jeho program.
Realizační tým navíc zdůrazňoval: Hlavně nic neuspěchat.
A tak se vše pro jistotu odkládalo. Až nadešel říjen 2015.
Po několika měsících trápení bez fotbalu si Šourek opět navlékl zápasový dres a – byť jen v Juniorské lize – opět se vydal na zelený pažit.
Navzdory svému věku tenkrát říkal: „Nevadí mi to, že jsem nastoupil za juniorský tým. Já jsem především rád, že zase můžu hrát.“ Na závěr podzimu zasáhl také do tří utkání A týmu v první lize.
Následně klub oznámil: Šourek bude v klubu pokračovat.
Před pár dny pak připojil: A bude novým kapitánem.
Stoper Ondřej Šourek vyhrál před lety tituly se Slavií Praha i Žilinou. Starty nasbíral i v prestižní milionářské Lize mistrů. „Nejlepší vzpomínky mám na Žilinu,“ praví. Teď bude mít jiné starosti. Jeho úkolem je zúročit všechny zkušenosti a dovést Jihlavu k záchraně nejvyšší fotbalové soutěže.
Bude to náročný úkol.
O to víc, když ředitel klubu Tulis otevřeně řekl: „Před námi je nejtěžší půlrok v historii klubu.“
