Zatímco před rokem byl v anglickém Sunderlandu uprostřed svátečního fotbalového mumraje, letos trávil Ondřej Čelůstka Vánoce doma.
„Z Česka jsem zvyklý je prožít v klidu a s rodinou. Vždycky jsme měli pauzu, takže pro mě je přirozenější mít aspoň chvíli oddech od fotbalu,“ říká zlínský odchovanec, který od srpna válí v Norimberku druhou německou bundesligu. „Užívám si to a snažím se nabrat síly, protože budou na jaře potřeba.“
Ale také přestávka v Německu je krátká. Už 8. února startujete odvety.
I tak mi přijde paradoxně dlouhá. Poslední tři roky jsem ji neměl vůbec, protože v Trabzonu jsme dostali volno na svátky sotva tři čtyři dny.
Za posledních pět let jste vystřídal čtyři země. Nechcete se už usadit?
Těch zemí je až dost, ani jsem to tak neplánoval. Je sice pěkné poznávat, jak to chodí v každé lize, ale je pravda, že i kvůli hostování bylo stěhování moc. S přítelkyní bychom uvítali, kdybychom mohli zůstat v Norimberku, protože se nám tam líbí. Prostředí, mentalita, klub - všechno funguje.
Čelůstkovy evropské štacePalermo Trabzonspor Sunderland Norimberk |
Ale smlouvu jste podepsal jen na rok.
S tím, že když postoupíme, tak mám opci na další rok a možná by se jednalo ještě o prodloužení. Byl bych šťastný, kdyby se nám to povedlo. Hráli bychom první bundesligu, což jsme si vždycky přál, a ještě bych byl v prostředí, kde mi to vyhovuje a sedí.
A když to nevyjde?
Je možnost, že bych zůstal, pokud bychom se domluvili. Ale to předbíhám, pořád je půl roku do konce sezony.
Nebral jste druhu německou soutěž po Premier League jako krok zpátky?
Může se to tak zdát. Ale od začátku jsme říkal, že bych chtěl do Německa. Sunderland po minulé sezoně neuplatnil opci a v létě jsem se vracel do Turecka, kde trenér Halilhodžić kompletně překopal kádr, a najednou jsem byl nechtěný. Už byl srpen, soutěže se rozjížděly a posty pravých obránců byly plné. Měl jsem nabídku z italské Série A z Verony a ještě se jednalo o dalších, ale vždycky hodně dám na jednání. Norimberk v tu chvíli do toho šlapal nejvíce a na podmínkách jsme rychle domluvili.
Naskočil jste do rozjeté sezony. Bylo to těžké?
Absolvoval jsem pár tréninků a hned jsem hrál. Tým na tom nebyl dobře, ale moje premiéra dopadla parádně, v Berlíně na Unionu jsme vyhráli 4:0. Pak jsme si však vybrali pár hluchých období a nakonec to odnesl francouzský trenér Valérien Ismaël. Přišel Švýcar René Weiler a teď má naše hra jinou tvář. Udělali jsme na závěr roku slušnou šňůru. Škoda poslední remízy, protože jsme hráli s Fürthem více než půl hodiny proti desíti. Ale i tak jsme stoupli v tabulce a dotáhli se na vršek. Šest bodů na druhé místo je pořád hratelné.
Je tlak na postup obrovský?
Když jsem přišel, tak byl hodně veliký. Potom si vedení sedlo a po horších výsledcích trošku slevili. Už jsou opatrnější, co se týká postupu. Ale ambice jsou tam pořád a Norimberk by měl ve druhé lize vyhrávat. V domácích zápasech se nám daří, venku jsme ale posbírali málo bodů.
Poslední domácí duel sledovalo téměř 48 tisíc lidí.
Co k tomu říct? Nevím, jestli někde přijde ve druhé lize tolik lidí.
A jací jsou vaši fanoušci?
V Anglii diváci kolikrát seděli jako v kině a čekali na šanci. V Norimberku jsou více ve varu, fandí celý zápas, tlačí nás. Neskutečné.
Čekal jste, že si vydobudete tak pevnou pozici?
Chyběl jsem jenom, když jsem musel nuceně střídat kvůli výronu v kotníku. Vážím si toho, těším se na každý zápas, protože na jaře mě fotbal moc nebavil. Nesedl jsem si s trenérem Poyetem. Teď mám jinou chuť do fotbalu a doufám, že ještě ukážu, co ve mně je, a že to restartuju a dostanu se do bundesligy.
O té jste vždycky snil. Sledujete ji pravidelně?
Je hrozně fajn, že v televizi běží nejen první, ale i druhá. Hodně lidí se o ni zajímá. Není tak v pozadí za první.
V týmu jste se sešel s krajany Petrákem a Polákem. Jste rád?
Ještě nikdy jsem neměl v zahraničí Čecha v kabině, takže je to pro mě jiné. Jsem v zahraničí, a přesto skoro v české šatně. I brankář Rakovský vyrůstal v Praze, dokonce chytal v mládežnických týmech Slavie a Sparty, pak šel do Německa. Útočník Sylvestr je Slovák. Někdy slyším češtinu častěji než němčinu. Ale nesmím na ni zapomínat. Na zahraniční hráče je v tomto ohledu v Německu vyvíjený velký tlak.
Držíte s Čechy pospolu?
Držíme, ale že bychom dělali mimo tým nějakou skupinku, to ne. Ani by to nedělalo dobrotu, sami Němci by to vycítili. Tým je v pohodě. Je složený více z mladých kluků, takže jsme nezkušení, ale běhaví. Patřím mezi starší hráče, což je pro mě také novinka. Moje role se mění, chtějí, abych tým táhl.
Bavorsko je kousek od českých hranic. Je to příjemná změna?
Když jsme dostali za výhru dva dny volna a další zápasy byl za více než týden, tak jsme vyjeli a navštívili Plzeň nebo Prahu. U rodičů jsem byl během podzimu jednou, je to sice dál, ale už jsem zvyklý a neřeším to.
Dominantou Norimberka je hrad. Už jste ho navštívil?
Byli jsem se podívat, je odtamtud nádherný výhled na město. Rád si projdu památky. Centrum Norimberku je starobylé, a zvláště s vánoční výzdobou krásné. Ale bydlíme v klidné části, skoro až na vesnici. Je to podobné, jako když jsme žili v Jaroslavicích.
