V domácí odvetě 4. předkola Evropské ligy jen srovnal na 1:1 a po předchozí čtyřgólové prohře tak letošní pohárové tažení Sigmy končí. "Těžko na tu trefu budu zapomínat," vydechl 23letý Šultes.
Jak si jí považujete?
Když člověk stihne za 15 minut vstřelit branku, tak musí mít skvělé pocity. Dojmy hned po gólu by ale byly jiné za stavu 2:0, to bychom ještě měli šanci. Jenže já vlastně jen vyrovnal, tím byl pocit utlumený. Ale celý dvojzápas byl zážitek. Hlavně zápas na Evertonu, to mi vstávaly chlupy na těle.
V odvetě se zdálo, jako byste po rychlém vyloučení soupeře paradoxně přestali hrát. Čím to?
Předtím jsme měli šance, trefili břevno, měli další střely z dálky. Pro mě nepochopitelně jsme pak zalezli, dlouho nám trvalo, než jsme se dostali k míči a navíc pak hráli do pevné obrany. A gól, který jsme dostali chvilku před přestávkou, nás srazil úplně. Je jasné, že vstřelit Evertonu šest gólů za poločas zkrátka nejde.
O co vám vlastně po debaklu 0:4 v prvním utkání šlo?
Pokusit se o zázrak. Kdybychom dali první gól z přímého kopu v 8. minutě, dalo se s tím snad něco dělat. A hlavně jsme chtěli potvrdit výborný výkon, který jsme před týdnem v Anglii – i přes vysokou porážku – předvedli. Myslím, že se to povedlo. Byla na nás vidět chuť do hry, makali jsme. A skvělí diváci nás pak odměnili potleskem.
Byl ta standardka nacvičená?
To ne, vyplynula ze situace. Ruda se sice díval na druhou stranu, ale ještě před rozehráním na mě zakřičel, takže jsem byl na přihrávku připravený. Postavil jsem se k míči a zaplaťpánbů to trefil. Modlil jsem se, ať se střela nezatočí mimo bránu.
