Cestovatel Marek Heinz dorazil domů. Bronzový medailista z mistrovství Evropy po odchodu z Ferencvárose Budapešť podepsal včera dvouletou smlouvu s klubem, kde se fotbal naučil. A na Hané chce dokázat kritikům, že není za zenitem.
Jaký to je pocit být po tolik letech zase v Olomouci?
Je to příjemný pocit. Po těch všech štacích jsem velice rád, že jsem se mohl vrátit na Hanou, kde jsem vyrůstal. Za to chci poděkovat.
Neplánoval jste si ale, že by k tomu mohlo dojít dřív?
Určitě, ale kvůli nějakým okolnostem k tomu nedošlo. Před rokem jsem si už nedělal velké naděje, že bych olomoucký dres ještě oblékl. Do Sigmy jsem dřív nešel kvůli jednomu člověku, který už tady není.
Myslíte někdejšího ředitele Jiřího Kubíčka?
To nemusíme řešit. Dnes už je v klubu situace jiná.
Kdo je Marek HeinzV srpnu čtyřiatřicetiletý hráč okusil nejvyšší zahraniční soutěž po odchodu z mateřské Olomouce postupně v Německu (Hamburk, Bielefeld, Mönchengladbach), v Turecku (Galatasaray), ve Francii (St. Etienne), v Rakousku (Kapfenberg) a naposledy v Maďarsku (Ferencváros). Může nastoupit v útoku nebo záloze, je vicemistrem Evropy do 21 let. V Baníku se v roce 2003 stal nejlepším střelcem ligy a výrazně mu pomohl k zisku titulu. Za reprezentaci odehrál 29 zápasů, dal pět branek. Účastnil se olympijských her, mistrovství Evropy v Portugalsku i světového šampionátu v Německu. |
Ta byla i před rokem, ale stejně jste v Olomouci ještě neskončil, byť jste se s ní připravoval a prohlásil jste, že se chcete vrátit.
Se Zdenou Psotkou jsme to řešili. Chtěl jsem zůstat, ale v týmu byli jiní hráči. Trenér mi řekl, ať na nic nečekám, že když budu mít Ferencváros, tak ať raději jdu. Bavili jsme se upřímně. A za to jsem byl rád.
Že jste se před lety nevrátil do Sigmy vás ale mrzet nemusí, angažmá v Baníku vám vyšlo skvěle: Ostravě jste pomohl k titulu a byl jste nejlepším střelcem ligy.
Za ten rok v Baníku můžu říct jen jednu věc: Ostrava mi taky přirostla k srdci. Fanoušci a vše bylo vynikající. Mimořádná sezona. Teď už je to ovšem konkurenční tým.
Ve Ferencvárosi jste vstřelil sedm branek, klub měl ale ekonomické problémy. Byl jste s minulým angažmá spokojený?
Sezona měla dvě tváře. První půlrok jsme hráli velice dobrý fotbal, ve druhé části vznikly finanční problémy a kluky to dostalo do obrovských potíží. Majitel se chtěl klubu vzdát, nastal chaos. Ale my jsme vyhrávali dál, i když už jsme nehráli tak kvalitně. Skončili jsme třetí, což zaručuje předkolo Evropské ligy. Před dvěma roky byl přitom Ferencváros ve druhé lize.
Hrály ve vašem odchodu roli i finanční problémy?
Ne, vůbec. Teď se tam vše stabilizuje, mají nového prezidenta, který je velice vlivný i v politice. Já jsem hrozně rád, že mi Sigma umožnila vrátit se. Nebylo jednoduché opustit klub, když jsem tam měl celkem dobrou sezonu. Ale rodina a Olomouc byla silnější.
Než jiné nabídky?
Ferencváros chtěl, abych zůstal. Ještě v poslední chvíli mi trenér říkal, když jsme ukončovali kontrakt, že to můžeme klidně roztrhat. Ale já mu sdělil, že jsem se rozhodl a vrátit to nemůžu. Nedělali mi s odchodem problémy.
Po rodinné stránce bylo působení v Maďarsku náročné?
Nebylo. Budapešť není moc daleko, já jsem se po každém zápase snažil přijet domů, i když jen na den. Do Budapešti se ještě podívat určitě pojedu, protože to je nádherné město. Ale ať jsem byl kdekoliv, nejraději jsem doma.
Prošel jste si spoustu soutěží. Maďarská se vám líbila?
Klidně bych ji srovnal s českou, akorát, že tam padá daleko víc gólů a hraje se ofenzivněji. České stadiony jsou zase na lepší úrovni a máme profesionálnější přístup k fotbalu v taktice a věcech kolem.
Loni jste měl možnost hrát MLS v Los Angeles za Chivas. Amerika už padla?
Padla. Odmítl jsem tam letět a od té doby jsem o tom nepřemýšlel.
Copak vás fotbal za oceánem nelákal?
Ve Ferencvárosi bylo hodně hráčů z Anglie, protože klub byl farmou Sheffieldu United. Jeden Angličan mi říkal, že jsem blázen, že jsem měl do Ameriky letět. Ale jámu odpověděl, že si to nepřála má starší dcera, protože bychom se dlouho neviděli. A abych pravdu řekl, lítání už taky nemám moc rád. To byl jeden z důvodů. Samozřejmě že život v Americe může být krásný.
Kde se vám líbilo nejvíce?
Asi v St. Etienne. To bylo hezké malé městečko, výborní fanoušci. Akorát, když odtama odcházel Hašek, bylo jasné, že budu druhý na řadě. A samozřejmě Baník – tam vyšlo vše. Potom přišlo i úspěšné Euro. Rok 2004 byl pěkný.
Proč jste v žádném zahraničním klubu nevydržel dlouho?
Ze začátku to bylo tím, že jsem si nemohl zvyknout. Byl jsem bez přátel, bez rodiny. Nesl jsem to hůř než ostatní hráči. A dvakrát jsem odešel kvůli trenérovi. Prostě to nešlo.
Mluvíte o Hamburku?
Hlavně za Dica Advocaata. Dělal naschvály, chtěl se nechat vyhodit a já se na to nemohl dívat. Dvakrát jsem odešel taky za lepším a dvakrát mi bylo řečeno, že nemají na mě peníze. Ale nechci házet na nikoho vinu. Za vše jsem si mohl sám, udělal jsem spoustu chyb, ale už to nevrátím. A tak to zkrátka i beru.
Neurazte se, ale máte nálepku náladového fotbalisty, který umí hrát skvěle, jen pokud se mu chce. Souhlasíte s ní?
Nesouhlasím! Tak to není. Některý zápas vyjde víc, některý míň. Někdy to vypadá, že se mi nechce, ale mně se chce pořád stejně. A neurážím se, to je normální věc.
S jakým osobním cílem se vracíte do Olomouce?
Osobní cíle nemám. Chci hrát dobře fotbal a někde navrchu.
Máte chuť ukázat kritikům, že nejste za zenitem, že nepatříte na lavičku, na které právě sedíme? Myslím, že každý hráč, který se do Česka vrací ze zahraničí, musí znovu přesvědčit. Možná, že podobní kritici byli i v Maďarsku, ale já jim nerozuměl. To je život. Není to jen u nás, ale všude. S tím se musí počítat. Tady bude tlak trošku větší.
Mimochodem: kolik jazyků vlastně ovládáte?
Umím anglicky, německy, francouzsky. Jazyky jsou jedna z mála věcí, které mi jdou do hlavy. S tím problém nemám. Ale přiznám se, že turecky a maďarsky jsem se neučil. To by se mi zamotal jazyk.
Upřímně: nebojíte se, že Sigma kvůli údajné korupční kauze přijde o nejvyšší soutěž?
O tom jsem moc nepřemýšlel. Není důvod k panice, i když se může stát cokoliv. Rozhodl jsem se vrátit a jsem rád, že ještě můžu obléct modrý dres. Za Sigmu budu hrát jakoukoliv soutěž. Nedovedu si ale představit, že by nebyla v první lize.
Bylo pro vás podstatné, že o vás velmi stál trenér Psotka?
Ano. Nechci Zdeňka Psotku moc vychvalovat, ale co jsem pod ním trénoval, tak jsem se po deseti dnech cítil velice dobře. Jeho tréninky mají hlavu patu.
Jistě bude po vás chtít, abyste zahrával standardní situace, které letos Olomouc kopala hrozně.
To ještě nevím. Ale dnes standardky rozhodují utkání.
Těšíte se na ofenzivní fotbal, který Psotka vyznává, s mladými dravci kolem vás?
Já jsem taky dravec! Těším se. Je to velice ambiciózní mužstvo, které si vytváří spoustu šancí, jen je moc neproměňovalo. Ve Ferencvárosi jednou trenér ukázal rozestavení na magnetickou tabuli a řekl, že ten volný magnet jsem já. To bylo super. Tady to tak ale asi nebude.
Uzavřete v Olomouci kariéru?
Není správné abych řekl: Tak jsem doma – a tady to ukončím. Jsem opravdu rád, že jsem v Sigmě. Nemůžu přemýšlet tak, že jsem to sem přišel dohrát. To vůbec.
Jste olomouckým patriotem?
Fandil jsem jí. Vždy jsem stával v rohu východní tribuny, díval se na ty kluky a pak jako mladý jsem s nimi měl možnost být v kabině.
Před třinácti lety jste nastoupil v poháru UEFA proti Olympique Marseille a dal jste dva góly. Byl to váš nejlepší zápas v Sigmě?
To byla hlavně neskutečná atmosféra. Celé mužstvo odvedlo fantastický výkon. Byli jsme v takové euforii, že jsme hned mohli hrát klidně ještě dva zápasy. Obrovský adrenalin! Ukázal jsem se a odstartoval tak svůj odchod.
V čem se liší Marek Heinz, který za Olomouc hrál před jedenácti lety, od toho současného?
Věkem. Když jsem byl mladší, měl jsem jiné cíle. Chtěl jsem se dostat do zahraničí. To se mi splnilo. A teď jsem se vrátil, protože cítím, že to je jedna z posledních šancí, abych vyběhl tady na to krásné hřiště.
