"Hráli jsme doma proti předposlednímu týmu a povinnost byla vyhrát,“ uvědomuje si dvacetiletý záložník, který se do sestavy vrátil po zranění.
Alespoň se svým výkonem můžete být spokojený, ne?
Jsem rád, že jsem se po dvou zápasech vrátil. Hrát doma je krásný, ale pocit za zápasu mi kazí zase remíza.
Která je další zbytečnou komplikací v boji o poháry.
Jasně že jo. Hráli jsme doma s předposledním týmem, měli jsme vyhrát. Liberec s Boleslaví zaváhali, takže bychom se dotáhli na čelo. Je to škoda.
Ztrácet body s papírově slabšími soupeři je olomoucká specialita?
Nevím, čím to je. Vedli jsme 1:0 jako s Budějovicemi a pět minut do konce dostaneme vyrovnávající gól. Tuto sezonu se nám doma nedaří. Nedokážeme dotáhnout zápasy, když vedeme o branku. Potřebujeme trošičku štěstíčka, náhody, víc práce a bojovnosti. Se Zlínem dostávali tři hráči křeče, už jsme nemohli. Je to opravdu zklamání.
Ukázalo se, že přijel silný tým, který předtím čtyřikrát vyhrál?
Určitě. Utkání bylo vyrovnané, nahoru – dolů. Chvílemi měl navrch Zlín, chvílemi my. Liga je strašně vyrovnaná. I když jsme pátí a Zlín předposlední, zápas byl vyrovnaný. Ale vedli jsme a měli jsme vyhrát. Přežili jsme břevno, nějaké šance a dostali jsme zbytečný gól ze závaru.
Za to váš gól budete jistě hodnotit jako krásný.
Byl pěkný. Dostal jsem balon ze středu, dvakrát jsem si to posunul, naznačil, že vystřelím. Zlínští stopeři jsou vysocí, dá se říct, že trošku víc neohrabaní. My, nižší hráči, to máme lehčí. Vystřelil jsem a hezky to zaplavalo.
Navíc levačkou – vaší v uvozovkách slabší nohou.
Jo, jo. Jsem pravák, ale střílím góly levou. Nevím, čím to je.
V brance poprvé nastoupil osmnáctiletý mladík Martin Šustr. Uklidňovali jste ho před zápasem?
Popřáli jsme mu hodně štěstí, ale on na tréninku vypadal hodně dobře. Má výborný reflexy. Na to, kolik mu je, si myslím, že má na chytání v první lize. Určitě chytal dobře, vůbec jsem o něj strach neměl.
