Kdo? Tomáš Nuc. Mladík, co pod kuchařskou čepicí pomalu odhaluje fotbalovou budoucnost. V pondělí oslavil 174 centimetrů měřící ofenzivní obránce Sigmy dvacáté narozeniny. O den dřív dostal pěkný dárek. Trenér Sigmy Olomouc Zdeněk Psotka svěřil Nucovi pravý kraj obrany pro utkání s Mladou Boleslaví.
"Cítil jsem se fajn. Na začátku jsem byl nervózní z očekávání, co bude. Potom ze mě opadlo a zápas jsem si užíval," líčil Nuc dojmy z Gambrinus ligy, do které naskočil už potřetí. V neděli však poprvé na celých devadesát minut.
"Nečekal jsem od první ligy nic zázračného, ale je to můj splněný sen, který jsem si dal jako malý, když jsem začínal. Dostal jsem se do ligy, teď bych tam rád zůstal," culí se.
Ze spoluhráčů byl rozklepaný
Proti Boleslavi svou úlohu na hřišti zvládl. Bývalý hráč Sparty Poláček se přes Nuce neprosadil. Jen remízový stav 2:2 jej mrzel. Vždyť Hanáci vedli 2:0, hráli proti deseti a inkasovali v nastavení. "Smutný konec," hlesl.
Rodáka z nedalekého Přerova přijela sledovat rodina i známí. A Nuc nezklamal je, ani trenéra. "Vedl si dobře," pochválil Psotka.
"Mamka s taťkou byli na tribuně, brácha koukal na internetu a přítelkyně byla taky na fotbale. Všichni mi přejí, drží pěsti a podporují mě," těší se Nuc z vřelých reakcí svého okolí. "Vaši blízcí vás nikdy moc nezkritizují. Přejí vám a mně popřáli štěstí i do dalších zápasů."
Nucovi by v budoucnu pravý kraj obrany Sigmy mohl padnout pevněji než jeho kalhoty. I když momentálně Psotka upřednostňuje zkušeného Brazilce Rossiho. Přitom to není tak dávno, kdy zelenáč Nucino, jak jej spoluhráči přezdívají, vstoupil poprvé do kabiny pro dospělé.
"Byl jsem rozklepaný, protože jsem sice kluky potkával, ale všem jsem vykal. Už jsem byl s nimi v kontaktu, když jsem hrál za béčko, občas jsme se potkali na tréninku. Přechod byl fajn. Kluci jsou v pohodě a celkem mě vzali," vzpomíná.
Zároveň však popírá, že by v šatně Olomouce potkal i svůj vzor. "To nemůžu. Tím je Frank Lampard," vyznává se ze zalíbení k záložníkovi londýnské Chelsea. "Není to můj post, ale líbí se mí, že je srdcař a tahoun týmu." Nuc patří do generace hráčů vděčných Zdeňku Psotkovi za šanci v A týmu. Stejně jako Heidenreich, Doležal nebo Hořava. Nejen ty vedl charismatický kouč už v dorostu.
"Máme bezproblémový vztah. Trenér hodně komunikuje, a já se dokážu taky ovšem pobavit. Tohle mi vyhovuje," podotýká Nuc. A ani mu nevadí, že ze záložníka střílejícího pravidelně branky udělal Psotka beka. "Nebyl jsem proti. Mění se systém hry. Obránci už tolik nebrání, víc útočí. I na postu krajního obránce mohu hrát téměř jako záložník," tvrdí. "V reprezentaci hraji pořád krajního záložníka."
Komu uvaří svíčkovou?
V roce 2004 v Olomouci moc dobře věděli, jakého hráče berou Přerovu. Byť tehdy ještě Nuc potil dres ve starších žácích. Skromný hoch z Hané si úzkoprsé cíle neklade. Proč taky. Je kombinací sebevědomého mladíka s ustrašeným výrazem a hlavně dobrým chováním.
I proto může prohlásit: "Chci odehrát zápasy v Gambrinus lize, a když se poštěstí, jít zkusit cizinu – evropský fotbal." A když se nepoštěstí? V Olomouce se učí na SOU Štursova kuchařině. "Snad vařit umím. Když mám hlad, tak si něco nachystám," informuje o svých schopnostech, kterých si cení hlavně jeho přítelkyně.
Ukuchtí něco i spoluhráčům? "Kluci jsou taky dobří kuchaři. Hodně se o jídle bavíme. Ordži teďka začal vařit," svádí pozornost k útočníkovi Michalu Ordošovi. Posléze už prozradí, jaké jídlo je jeho vyhlášenou specialitou.
"Specialitou přímo ne, ale osobně si myslím, že umím dobrou svíčkovou," červená se. "Není moc zdravá, ale dobrá." Je těžší připravit výbornou svíčkovou, nebo uhlídat boleslavského Tomáše Poláčka? "V nedělním zápase by bylo těžší udělat dobrou svíčkovou," rozesměje se.
Tomáš Nuc má však podle všeho v kariéře pevně namířeno na zelený trávník pod světla reflektorů. I když je škoda, že tak jeho svíčkovou v restauraci asi neochutnáme.
