Běží sedmá minuta druhé půle a rázem ticho - z levé strany střílel Gabri. Teď už to není neustálý frenetický hukot dvaceti tisíc lidí, namlsaní fanoušci vyčkávají. Sionko se probíjí, končí na noze Franka de Boera a plachtí na zem. Rozhodčí Pedersen nic, stadion se opět otřásá.
V 53. minutě míří na lavičku Svoboda, u postranní čáry si plácne s Hapalem a lidi po kratší pauze bouří. Střídá střelec gólu světové extratřídě, to se cení.
"Ruka!" duní Letnou, když protivník Bogarde zasáhne míč v rozporu s fotbalovými zvylostmi. Sudí pouze přihlíží, tentokrát zní ohlušující pískot.
Za dvacet minut další chorály, po skopnutí dlouhána Lokvence kope Sparta penaltu. Gólman Blažek radostí krouží kolem velkého vápna, zvedá ruce nad hlavu, potom se chvíli modlí.
Stadion skanduje Hapal, Hapal. Ten se rozbíhá a z několika kroků to napere do brankáře. Místo další salvy radosti chvíli ticho. Fotbalista se chytá za hlavu a hned z dalšího útoku soupeř definitivně udeřil.
Smrtelný zvrat během dvou minut nadupaný kotel těžko nese. Do konce zbývají desítky vteřin, někteří odcházejí, ostatní mlčí.
Nor Pedersen signalizuje konec a otřesené fandy musí k děkovnému potlesku vyzvat až místní moderátor. Letná se po chvilce rykem hlásí naposledy, pražské vystoupení v Lize mistrů končí mohutným pískotem - hlasatel totiž na konci sestavy zmiňuje Hapala...
Za několik minut ochozy brázdí úklidová četa, desítky minut vyřvávaný sen o postupu končí. Už i šéf sparťanských fandů se oblékl a míří domů.