Proto má právo říct: "V mých očích je Bystroň naprostý hlupák, nemůžu pro něj najít jedinou polehčující okolnost. Hlupák je totiž každý, kdo si s pervitinem začne."
Tvrdá slova? Zkušenosti bývalého narkomana jsou mnohem tvrdší. Tak tvrdé, až je div, že je vůbec přežil: Šebestík má za sebou neúspěšný pokus o sebevraždu a pod vlivem drog si lehl pod vlak, neboť si myslel, že je v počítačové hře.
Dopující plzeňský fotbalista Bystroň nejspíš skutečně užil pervitin |
Dnes je čistý, zahrál si na fotbalovém mistrovství světa bezdomovců, stejný tým v současnosti koučuje a na Davida Bystroně se dívá nemilosrdným pohledem: "Droga vám vždy něco dává, ale není to zadarmo. Bystroňovi asi vzala kariéru."
Když si přitom odmyslíme všechny zákazy, morální aspekty a zejména nebezpečí, momentální výkonnosti na hřišti pervitin prospívá. Aspoň Šebestík to tvrdí, s ním se o tom těžko přít. "Nevím, jak Bystroň, ale já jsem fotbal s péčkem v krvi hrál a musím říct, že je to výborný stimulant, člověka nabudí."
Chlumský: Případy sportovců s pervitinem jsme měli |
Šebestík pak chvíli hledá přirovnání a omlouvá se za to, na které nakonec přišel: "Když si vezmeš pervitin před sexem, jedeš jako mašina. Jsi neúnavný, droga tě ohromně nakopne. A stejné je to na hřišti - šňupneš si a dvě tři hodiny lítáš jako zběsilý. Navíc droga působí i na psychiku, cítíš se nezničitelný, zavalí tě hora energie."
Jenže z téhle hory jde snadno spadnout do propasti, poznal to Šebestík a poznal to i Bystroň. "U perníku nehrozí ani tak fyzická závislost jako psychická, to třeba heroin je v tomto smyslu mnohem horší," vypravuje otevřeně mladík, který však zároveň říká, že opojnější nad veškeré drogy je to, když dáte gól.
Rozdíl mezi Šebestíkem a Bystroněm je, že zatímco první se od drog dostal k fotbalu, tomu druhému drogy fotbal patrně vzaly. Slova o hlupácích k němu letí jako facka.
