Že bude návštěva fotbalového stadionu v dětských letech tak zásadní pro jeho život, by určitě neodhadoval.
Příbramský fotbal si oblíbil. "Jak šel čas, chodil jsem na co nejvíc zápasů," vzpomíná.
Na tom by nebylo nic tak zvláštního, příběh podobající se tomuto mohou nabídnout vlastně všichni opravdoví fanoušci. I ti se jednou vydali na fotbal a chodí na něj dál.
"Já věděl, že chci dělat práci jako ti kluci na hřišti," podotýká Větrovský. Přáno mu však nebylo. Kvůli astmatu a z nedostatku talentu, což sám přiznává.
Fotbalovou kariéru zkusil rozjet jinak. "Udělal jsem si trenérské licence. Teď mám druhou nejvyšší," prozrazuje. Řemeslo kouče si poprvé vyzkoušel v okresním přeboru. Vedl Višňovou, obec deset kilometrů od Příbrami.
Mezitím dostudoval průmyslovku a přešel trénovat žáky do Spartaku Příbram. Na velkou obživu fotbalem to v tu dobu nevypadalo.
Větrovský pak působil u mladšího dorostu tehdejší příbramské Marily a živil se prací v jednom z příbramských autosalonů. A právě tudy shodou okolností vedla jeho cesta, po které se dostal až na současný post ředitele klubu.
"Prodával jsem auta. Jedním z lidí, s nimiž jsem obchodoval, byl i Jaroslav Starka," vysvětluje seznámení s klubovým bossem. "Trochu jsem z něj měl obavy. Jeho obraz v médiích působí na lidi různě. Ale po pár jednáních to ze mě spadlo."
Už při druhé schůzce si začali tykat. "Občas jsme si dali kafe, až jsme se dohodli na marketingové spolupráci," popisuje Větrovský.
V zimní přestávce ročníku 2007/2008 nastoupil do Příbrami jako marketingový ředitel. "Podařilo se mi uzavřít nějaké dobré smlouvy a získal jsem důvěru k vedení klubu. Čím dál víc jsme s Jardou začínali řešit věci, které nesouvisely s mou pracovní činností. Došlo to do fáze, že jsme se poslední rok bavili jen o tom, že bych se měl stát ředitelem klubu," vypráví.
Jeho posun do čela klubu se realizoval začátkem letošního roku. "Někteří lidé se na mě zpočátku dívali skrz prsty, ale těžko si v občance přepíšu datum narození a změním vzhled," usmívá se šestadvacetiletý ředitel.
Neuběhly ani dva měsíce v nové funkci a Větrovský přiznává: "Občas přemýšlím, jestli nejsem workoholik. Jdu do práce v sedm ráno a někdy se vracím až v noci."
Že by však uvolnil svou funkci, na to zapomeňte. "Dělám teď vysněnou práci u fotbalu," raduje se.
Každodenní náročný program na tom nic nemění. "Pracuju v průměru tak jedenáct hodin denně," odhaduje.
I včera svou pracovní dávku splnil. "Dopoledne jsem měl dvě jednání, pak obchodní oběd, odpoledne další jednání a teď se vracím od našeho sponzora pana Změlíka," dodal včera před sedmou večerní.
