Nejprve si stoper Mazuch posunul na vlastní polovině míč, rozhlédl se a pak se děly věci. Míč putoval po pravé straně hřiště po trase Mazuch – Kalouda – Kúdela – Mičola – znovu Kúdela a Fenin, který už zakončil do prázdné branky.
"Možná hrajeme defenzivně, to ale ještě neznamená, že jsme defenzivní tým," čelil český kouč Miroslav Soukup po čtvrtfinálovém postupu přes Španělsko výtkám, že Češi odmítají vést se soupeři otevřenou bitvu a jen bezradně odkopávají míče od své branky.
"Ta defenzivní taktika proti silným soupeřům vycházela z reality, protože náš tým nemá postupným útokem do zhuštěné obrany takovou sílu," potvrzuje i Miroslav Jirkal, který u reprezentačního áčka funguje jako pozorovatel českých soupeřů.
"Máme spíš sílu v brejcích a na to máme dost kreativních hráčů, kteří dokážou překvapit soupeře," říká Jirkal.
A přesně to se jim v semifinále proti Rakousku povedlo. Jenže bylo to jen dílem náhody, nebo nacvičené souhry?
"Náhoda to podle mě nebyla. Když má náš tým prostor, umí hrát velice dobře kombinačně," tvrdí Jirkal. "Stoprocentně nehrajeme žádný beton. Jakákoliv možnost protiútoku je konstruktivně využívaná. Krajní obránci jsou hodně útoční."
Přesto – když má Jirkal vybrat největší sílu českého týmu, vidí ji v defenzivě. "Stopeři. To jsou nejlepší hráči mužstva. A jsou dokonce nejlepší na celém šampionátu. Soupeři nemají přes střed obrany vůbec šanci," chválí je Jirkal.
A slabina? "Ne vždy jsme úplně nejsilnější v bránění standardek. Vždycky se tam nějaké místo pro soupeře našlo," varuje Jirkal.
