"Pro nás je jenom dobře, že je schopný zahrát post obránce i záložníka," nechtěl trenér 1. FC Slovácko Josef Mazura naznačit, kterou variantu bude preferovat.
Co na to samotný Abrahám? "Nevadí mi ani jedna pozice," pousmál se Abrahám, který se do nejvyšší české soutěže vrací po pěti letech. Většinu strávil v tureckém Denizlisporu, poslední půlrok v řecké Škodě Xanthi.
Kdybyste si mohl vybrat, co byste si zvolil?
V Turecku jsem 85 procent zápasů odehrál jako střední defenzivní záložník. Když byl někdo vykartovaný nebo zraněný, zaskočil jsem na stoperu nebo na pravé straně obrany. Trenér to ví, možná mě bral s vědomím, že můžu hrát v záloze i obraně. Teď jsou zranění Němča (Pavel Němčický) s Rendou (René Formánek), během utkání se zranil Michal Kordula, tak jsem šel na stopera.
Domů se vracíte po pěti letech, které jste strávil v Turecku a Řecku. Už jste nechtěl dál pokračovat v cizině?
Vracím se hlavně kvůli tomu, že v sobotu se nám narodil syn Tomáš. Měl jsem nabídky z Turecka i Řecka, ale pokaždé bych musel přesedat do jiného letadla. A být tři čtvrtě roku bez rodiny, to jsem nechtěl. O Slovácku jsem vždycky slyšel pozitivní věci.
Které jste si nyní potvrdil osobně?
Zatím jsem viděl jen stadion a zázemí, nemůžu říct půlku křivého slova. Je tu regenerace, která v Turecku nebyla, kvalitní tréninkové hřiště, umělá tráva i posilovna. Zkrátka všechno. Slyšel jsem, že permanentky se dobře prodávají, takže musíme udělat všechno, abychom si přízeň fanoušků udrželi.
V sobotu se vám narodil syn, v pondělí jste odjel na soustředění do Velkých Losin. Vzal jste s sebou něco ostřejšího pro spoluhráče?
Ne. Nechám to na později. Vždyť já kluky teprve poznávám, trochu si pletu jména.
Máte krátce po narození prvního syna vůbec myšlenky na fotbal?
Mám. Šlo sice o porod císařským řezem, ale syn i přítelkyně jsou v pořádku. Už jsou doma z nemocnice. Navíc máme telefony, internety, takže není problém. Horší by to bylo v zahraničí, v Turecku jsme mívali měsíční kempy.
V Jeseníkách trénujete jen týden, ovšem kouč Mazura je známý svou náročností. Jak tvrdé je pro vás soustředění?
Hodně, jsem dost unavený. V květnu jsem skončil v Řecku, potom jsem něco dělal sám v posilovně. Když pak přijdou na řadu třífázové tréninky, máte toho dost. Je to jízda, ale myslím, že mi to může prospět. V Turecku to občas bylo ospalé a zdlouhavé.
Jak vůbec vzpomínáte na angažmá v tureckém Denizlisporu a řecké Škodě Xanthi?
Řecký klub byl nejkorektnější, který jsem kdy zažil. Jen byla škoda, že jsme nepostoupili do playoff (hrají ho týmy na 2. - 5. místě, které si to rozdají o evropské poháry - pozn. aut.), pak se to tam začalo točit. V Turecku jsme byli za ty roky jako doma, akorát v závěru se zachovali divně. Půl roku před tím, než mi vypršela smlouva, mně i jednomu Slovákovi řekli, že z ekonomických důvodů s námi ukončí smlouvu. Jenže do konce přestupního termínu zbývaly jen tři dny. Naštěstí mi vyšlo Xanthi. Ale máme tam hodně kamarádů, rádi se tam budeme vracet.
Smlouvu jste podepsal ve Slovácku, ale zájem o vás měla také slovenská Trnava. Bylo jednání s ní hodně konkrétní?
Bylo to ve finální fázi, ale pak jsme se nedomluvili ohledně financí. Ve hře bylo ještě Rakousko, jenže den před podpisem vzali lacinějšího hráče. V Česku jsem nejednal s nikým než se Slováckem. Celé to vzniklo na jedné exhibici, kde jsme hráli s Petrem Švancarou. V kontaktu se Slováckem jsme byli dlouho, akorát kvůli porodu to bylo složitější.
Ze zahraničních angažmá jste zvyklý na bouřlivé prostředí. Asi jste rád, že něco podobného vás čeká také v Uherském Hradišti, že?
Ano. Viděl jsem pohárové zápasy, bylo úžasné, jak fanoušci mužstvo podporovali. Byli fantastičtí. Ale nejdůležitější bylo, že Slovácko působilo korektně. S panem (ředitelem) Krejčím se znám z Brna, během první schůzky jsme byli domluveni.
