Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Těžký život kustoda plzeňských fotbalistů: domov má na otočku

Plzeňský kustod Václav Rada (vlevo) s brankářem Matúšem Kozáčikem. | foto: Jaromír Pech, MAFRA

31 2013
Tallinn (Od našeho zpravodaje) - Den co den pochoduje po posekané trávě a sleduje vrcholový fotbal z absolutní blízkosti. Jenže už ho dávno nehraje. Václav Rada podává míče, nosí branky, v šatně připravuje tréninkové sady a hráčům se stará o pohodlí. Jako v Tallinnu, kde Plzeň v úterý bojovala o Ligu mistr

Takhle si to Rada přál, když se před 10 lety rozhodl, že přijme nabídku z Viktorie Plzeň a stane se kustodem u prvního týmu. "Tehdy by mě ve snu nenapadlo, že s Viktorkou zažiju poháry a celý tenhle blázinec," poví klidným hlasem a zase si jde po své práci, která vlastně nikdy nekončí.

V červenci se ještě nezastavil. Soustředění, Superpohár s Jabloncem, první dvě ligová kola, teď už třetí zápas v kvalifikaci Ligy mistrů. Tisíce kilometrů v letadle, další tisíce v autě a spánek nanejvýš čtyři pět hodin denně: "Mám osmiletého syna a stýská se nám navzájem. Doma se v posledních týdnech nanejvýš otočím a zase mažu pryč."

Ne každý se na práci kustoda hodí. Být permanentně ve stresu, aby při tréninku nebo při zápase nechyběla žádná fotbalová proprieta, a přitom neudělat chaos. Musíte milovat fotbal, respektovat trenéra i pořádek a být nad věcí. "Je to docela hektika. Zvlášť teď. Kdybych neměl klidnou povahu, asi by vážně musel zavládnout zmatek," líčí 45letý kustod, který je s Viktorkou spřízněný.

Ačkoli ligu kopal za Duklu, Drnovice nebo Vítkovice, jeho láskou je Plzeň, kam přišel v roce 1983 jako dorostenec. V nejvyšší soutěži odehrál přes 130 zápasů, stal se vítězem národního poháru, a dokonce si v roli neústupného obránce zahrál i evropské poháry.

Jenže dávno už má jiné starosti. Chlapík z Horšovského Týna se kvůli operovanému kolenu musel fotbalu vzdát, ani za Domažlice hrát nešlo. Místo toho Radu co chvíli vidíte ve Štruncových sadech, jak tahá jednu bednu za druhou. Ze stadionu do autobusu, z autobusu vyházet na letištní vozík, na dalším letišti je nanosit do autobusu, pak do hotelu. A zase zpátky. Pořád dokola.

Nejtěžší stříbrné bedny mají 33 kilo a je jich dost na to, abyste si spočítali, že kustod s parťáky musí během sezony nanosit tuny. "A pořád cítím trochu nejistoty, že v těch bednách něco chybí," řekne Rada. "Ono se to nezdá, ale třeba dresy na ligu jsou potisknuté jinak než na poháry. Všechno se pere, motá se to v haldách, musí se to kontrolovat, a nesmíte se splést. Prostě nesmí!"

Poslední slůvko několikrát zdůrazní. Ačkoli práce kustoda je při pohledu zvenčí prakticky neviditelná, má pro fotbalový klub obrovskou cenu. Přitom nechybělo moc a Václav Rada by pro Plzeň nepracoval. Po kariéře zvažoval, kam se vrtnout. Vydělával si všelijak. Pomáhal stavět pramice, makal na dálnici nebo jako zedník na stavbách. Nakonec mu osud do cesty znovu přihrál Viktorii.

Jako tenkrát v roce 1983…

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze