Obhajoba italského titulu s Juventusem Turín, vítězná jízda s reprezentací a postup do finále Ligy mistrů. Byla to asi pro vás hodně výjimečná sezona, že?
Výjimečná byla, ale bez sladkého konce. Nepřekousnu, že jsme prohráli Ligu mistrů na penalty s AC Milán.
Copak prohra až ve finále Ligy mistrů je pro vás neúspěch?
Pro mě určitě. Zvlášť když jsem kvůli kartám nemohl nastoupit.
Kdy myslíte, že vás to přebolí?
Co já vím? Třeba nikdy. Nebo až budeme hrát za rok s nároďákem finále mistrovství Evropy, to by bylo něco. Ale Liga mistrů? To mrzí. Jiní hráči měli osm žlutých karet a finále hráli, já se třemi ne. To je přece nespravedlivé. Juventus se chtěl přímo v sídle UEFA odvolat, ale neuspěl. Třeba to pravidlo zruší, ale mně to největší zápas kariéry nevrátí. Jednu kartu dostanu v září, druhou v únoru, třetí v květnu - a je to v háji.
Pořád tedy půjdete za svým cílem, vyhrát Ligu mistrů?
Jistě, celý Juventus tak přemýšlí. Už v klubu jednají, jak tým doplnit, aby se příští rok vyhrálo. Trenér Lippi má jedinou myšlenku: když příští rok nevyhraje, skončí.
A vy?
Já pojedu dál.
Ale z tažení národního týmu máte radost, ne?
To zase jo. Atmosféra v mančaftu je bezvadná.
To jste tvrdil i před baráží o mistrovství světa! Tehdy se mužstvo také zdálo velmi silné, vypráskalo Bulhary 6:0, ale v baráži vyhořelo s Belgií.
Ne, to se nedá srovnávat. Tehdy jsme nebyli soudržní, každý mluvil něco jiného, skoro jsme se dohadovali přes noviny.
A teď?
Mladí do mužstva přinesli něco, co jsem neměl. Sebevědomí. Ujfaluši, Čech, Grygera, Baroš. Já v jejich věku... Měl jsem respekt, ze všeho jsem byl vyjukaný. Zatímco tihle kluci znají Ligu mistrů, mají spoustu zkušeností, nebojí se.
Svému mužstvu asi dost věříte, viďte kapitáne?
To si pište. Nebojíme se hrát útočně, vyhráváme čtyři pět nula, a to už není náhoda. Mančaft může i zlepšovat, až si osvojí všechny věci, které nás učí trenér Brückner.
A to znamená?
Prostě ho musíme poslouchat. Dokáže nám vysvětlit, jak útočit, na jeden dotek, efektivně. Ti mladí už to umějí z jedenadvacítky, kterou pan Brückner trénoval, my staří se jen přidáme.
Staří? To myslíte vážně? Vždyť vám bude teprve jedenatřicet.
Ale v nároďáku jsem druhý nejstarší, o pět měsíců starší je jen Karel Poborský.
Ve středu po kvalifikačním utkání vám skončila sezona...
No, skončila... Pořád mám nabito. Na pátek jsem panu Masopustovi slíbil, že přijedu na exhibici do Příbrami, v sobotu jedu do Litomyšle na olympiádu dětí a tak dál.
Takže spíš charita?
Tak nějak. Jsou prostě věci, které beru jako povinnost. Po dlouhé době mám delší dovolenou, v Turíně se mám hlásit až 20. července. Mám čas, jen to skloubit. Už se ale těším na chalupu, až si sednu do křesla a budu koukat do lesa.
Vy, tréninkový maniak?
Jsem vyšťavený. Nepamatuju, kdy jsem naposledy dostal křeče a ve středu mě braly. Před rokem jsme koupili chalupu u Chebu, tam si o dovolené odpočinu.
Žádné moře?
Až později.
Proslýchá se, že o vás v Itálii budou točit film.
Straší mě tím. Není jednoduché říct ne. Jde o velké peníze pro Juventus, o jeho image.
A o vás? Budete hercem?
Nevím, podrobnosti neznám.
I v Česku už o vás vyšlo video, vypráví příběh fotbalové hvězdy.
A jsem rád. Ať mě lidi doma poznají blíž. Moje renomé v Česku není nejlepší.
Myslíte, že vám lidé ještě neodpustili baráž? Jste přece kapitánem týmu, který hraje skvělý fotbal.
Nevím. Ale když postoupíme na mistrovství Evropy, snad už budu mít pozitivní image i tady.
A postoupíte?
Kvůli tomu přece hrajeme! Chtělo by to z prvního místa, abychom se nemuseli trápit dál. Na baráž jsme totiž experti. Já především.
 Rozevlátý kapitán českých fotbalistů Pavel Nedvěd |
